Den hrdinů Karpatsko-dukelské operace připadá na neděli (6. října), kdy si Slovensko připomíná 80. výročí Karpatsko-dukelské operace, která je spojena se začátkem osvobozeneckých bojů na území Slovenska. Záměrem operace bylo rozbít nepřátelské síly německé skupiny armád "Severní Ukrajina" (od 23. září 1944 skupina armád "A") v podhůří Karpat a rychle přejít karpatské hřebeny na Slovensko za účelem poskytnutí pomoci Slovenskému národnímu povstání.
Předpoklad, že útočící vojska dorazí do Prešova do pěti dnů, se záhy ukázal jako příliš optimistický. Početní a technická převaha na straně Rudé armády byla eliminována hornatým terénem a pečlivě vybudovanými obrannými pozicemi. Kromě toho deště a mlhy výrazně omezovaly činnost sovětského letectva. Útočná operace vojsk 38. armády 1. ukrajinského frontu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva a části sil 1. gardové armády 4. ukrajinského frontu gen. Ivan Jefimovič Petrov, provedený v období od 8. 9. do 28. 10. 1944 v rámci Východokarpatské operace. Hlavní úder byl veden jednotkami 38. armády gen. plk. Kiril Semjonovič Moskalenko ve směru Krosno – Dukla – Prešov, jeho levé křídlo bylo zajištěno jednotkami pravého křídla 1. gardové armády gen. Andrej Antonovič Greček, útočící z prostoru Sanok ve směru Zagorz – Medzilaborce. Operace byla podporována leteckou podporou 2. letecké armády. Sovětským jednotkám se na začátku operace podařilo prolomit nepřátelskou obranu, ale rychlá a účinná reakce německé strany vedla k rychlé změně poměru sil. Postup vojsk 38. armády, k níž patřil i 1. československý armádní sbor v SSSR, se zpomalil. Boje nabyly vleklého a vyčerpávajícího charakteru. Sovětská vojska a jednotky 1. československého armádního sboru musely překonat příčná pohoří houževnatě bráněná nepřítelem a Dukelský průsmyk ovládly až 6. října 1944. Po proniknutí do oblasti jižně od průsmyku byl však jejich postup zastaven. Velitel 1. ukrajinského frontu maršál Ivan Koněv rychle našel "obětní beránky", kterým připisoval odpovědnost za pomalý postup a narůstající ztráty. Mezi odvolanými veliteli byl i Jan Kratochvíl. Dne 10. září 1944 ho vystřídal generál Ludvík Svoboda.
Sovětská vojska a jednotky 1. československého armádního sboru pod velením generála Ludvíka Svobody musely překonávat pohoří tvrdošíjně bráněné nacistickými vojsky. Po prolomení odporu nepřítele se jim podařilo obsadit Dukelský průsmyk téměř po měsíci bojů 6. října 1944. Kvůli vypuknutí Slovenského národního povstání však hlavní sovětské velení změnilo plány s úmyslem povstání pomoci.
Navzdory tomu, že útoky sovětských vojsk a 1. československého armádního sboru nesplnily stanovené cíle, bylo německé velení nuceno stáhnout z východního Slovenska 12 500 mužů, což mělo pozitivní vliv na dočasnou stabilizaci povstalecké fronty. Dne 20. září 1944 se jednotky 3. horského sboru 1. gardové armády probojovaly do oblasti severně od Medzilaborc, kde následujícího dne osvobodily první slovenskou obec Kalinov. V rámci oddílu 38. armády pronikli příslušníci 67. střeleckého sboru na slovenské území přes Dukelský průsmyk 4. října 1944. Ve stejné oblasti překročily 6. října 1944 předsunuté části 1. československého armádního sboru státní hranici. Velitel jeho 1. brigády, generál Jaroslav Vedral-Sázavský, zahynul při výbuchu miny. Po ústupu z Dukelského průsmyku zaujali Němci silné obranné postavení u obce Nižný Komárnik. S ohledem na tuto skutečnost se velení 38. armády rozhodlo přesunout těžiště útoku do směru Kapišová - Svidník. Ve dnech 21. až 27. října 1944 se v "Údolí smrti" mezi obcemi Nižná Pisaná a Kapišová odehrály nejtěžší boje během celé Karpatsko-dukelské operace. Ve stejném období se německým jednotkám podařilo porazit povstaleckou armádu. Z důvodu sovětského vrchního velení byla 28. října 1944 ukončena východokahorská operace.
Karpatsko-dukelská operace byla jednou z nejtěžších a nejkrvavějších operací druhé světové války. Utrpěla těžké ztráty na obou stranách bojové linie. Ztráty válčících stran zůstávají dodnes předmětem sporů. Ztráty 38. armády se odhadují na 13 500 padlých, pohřešovaných a mrtvých a 48 000 raněných. Nevratné ztráty 1. československého armádního sboru byly odhadnuty na 1630 mužů a více než 4000 dalších bylo raněno. Němečtí vojáci měli nejméně 20 000 mrtvých, raněných a pohřešovaných.
Až do roku 1989 jsme slavili 6. říjen jako Den armády a každý rok jsme si u památníku v Dukle připomínali přímí účastníci bojů, oficiální delegace i běžní občané. Slavné období našich dějin připomínala mladá generace ve školách. Nadšenci se postarali o památky ve Svidníku a Dukle. V současné době je přímých účastníků stále méně, Den armády připadl na jiný den, oficiální delegace a občané přicházejí méně často, mladá generace téměř neví o bojích v Dukelském průsmyku na podzim roku 1944. Ne vlastní vinou. Zůstali jen nadšenci, kteří se starají o válečné památníky a vojenské muzeum ve Svidníku.
Je opět říjen, osmdesát let po výše zmíněných událostech. Zkusme se alespoň na chvíli postavit a vzdát hold příslušníkům 1. československého armádního sboru, kteří se chtěli vrátit domů a padli za svou vlast, za svobodu svých blízkých. Vzdejme hold padlým příslušníkům Armády České republiky, vzpomeňme také na ty, kteří přežili a uctěme také nadšence, kteří se péčí o památky snaží naplňovat slova legendárního generála Svobody.
Připravil: Marián Uličný
Související:
Video, zdroj: https://www.facebook.com/search/top?q=prok%C5%A1anov%C3%A1