Ještě doznívají dojmy z téměř šestihodinového soudního přelíčení s trojicí mužů, kteří před 2,5 lety diskutovali v názorovém pořadu na internetovém Svobodném rádiu o masakru polských vězňů v Katyni, tedy o události vzdálené od současnosti osm desítek let. Zatím nepravomocný rozsudek, který vyslovil soudce Tomáš Hübner, zněl: osm měsíců na pět let podmíněně. Všichni tři se na místě odvolali, protože jsou přesvědčeni o své nevině.
Soudní přelíčení začalo v pátek 3. března v 9 hodin projednáváním případu spolku Svobodné rádio, kterou zastupuje Soňa Zikmundová, a plynně přešlo do kauzy PhDr. Josefa Skály, CSc., Vladimíra Kapaly a Ing. Juraje Václavíka. Jmenované přišly do prostor Obvodního soudu pro Prahu 7 na Ovocném trhu podpořit desítky lidí, dopoledne to mohla být klidně i stovka. Na takové návaly zjevně nejsou na tomto soudu zařízení. Jaké totiž bylo překvapení, když soudcem stanovená jednací síň byla kapacitně menší než ta, v níž se odehrávalo »první dějství« tohoto přelíčení (1. února). Většina příchozích tedy musela setrvat na chodbě a vyčkat závěru mimo soudní síň.
Malá anketa
Co tomuto soudu říkají lidé, kteří obětavě vytrvali na chodbě, a mnozí až do 15. hodiny? Zopakujme, že trojice mužů byla obviněna dle paragrafu 405 trestního zákoníku – zpochybňování genocidia, dokonce ve spolupachatelství. »Jsme tu proto, abychom, podpořili svobodu projevu ve vyjadřování názorů, debat a diskusí,« řekla paní Dáša. Miloš Malec přišel na soud proto, aby se i propříště mohly vést historické diskuse, které by vedli odborníci na základě faktů. »Aby se z historického názoru nedělal soudní proces,« zdůraznil. Lubomír Škarda si řekl, že musí podpořit pana Kapala »a vidět tady normální lidi«, kterých, jak doufá, bude stále více. A kdo jsou ti normální lidé? Ti, kteří nepodléhají mainstreamové propagandě, kteří si dokážou udělat vlastní názor. Kteří vidí, že se svět přepóloval, že to, co bylo dříve v Moskvě, je nyní v Bruselu – tak odpověděl Naší pravdě Jindra Vondrák. Radmila Zemanová Kopecká se nemůže dívat na to, jak se pronásledují lidé za názory. »Celou dobu se tady hlásí, že jsme svobodní a demokratičtí a že skončila cenzura. A ono je to horší než za minulého režimu!« Podpořit morálně Josefa Skálu a další dva obžalované, to byl hlavní důvod, proč přišel na tento soud Radek Brožovský. Za Říčansko sbíral podpisy na Skálovy petičním archy, aby mohl kandidovat na prezidenta. Sleduje jeho názory a velmi by si přál, aby mohl sdělovat své argumenty i do televize, aby jeho názory mohli slyšet i další.
Žádné viny si nejsou vědomi
Nejdříve nechal soudce v soudní síni přehrát celý dvouhodinový pořad, na základě kterého jsou Skála, Václavík a Kapal obžalováni. Na straně obžaloby byla přečtena stanoviska, jež měla podpořit jejich pohled na věc, například i dopis pozůstalé rodiny po jedné z katyňských obětí, ačkoli Skála, Václavík a Kapal masakr polských zajatců nikdy nezpochybňovali.
V jedné z kratičkých pauz odpověděl Skála na náš dotaz: »Neporušili jsme jediný z příslušných zákonů. Postupovali jsme striktně v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod« a dále »každou větu, kterou jsem v pořadu uvedl, podložím seriózními zdroji třetích stran,« zdůraznil Skála.
Jenže na takový požadavek soudce nepřistoupil. Skála připravil pro soudní znalce, kteří vypracovali posudky k pořadu na Svobodném rádiu a tyto svědčily na straně obžaloby, 25 otázek. Soudce je však nepředvolal, ačkoli obžalovaní na tom trvali, neboť chtěli konfrontovat jejich názory.
Fakt, že v pořadu na Svobodném rádiu nepadlo ani slovo o zpochybňování genocidia, potvrdila i spisovatelka Lenka Procházková, která měla možnost soud sledovat ze soudní síně. Po skončení a vynesení rozsudku, kdy i ona byla výsledkem překvapena, řekla, že pro ni, která – sama chartistka – zažila soudy s chartisty v předlistopadovém období, je to déja vu. Podle jejích pozorování se státní zástupkyně i soudce rozhodli již dávno, jak to celé má dopadnout.
Skála v závěrečné řeči uvedl, že ve skutečnosti jsou »souzeni za zveřejnění seriózních důkazů nacistické genocidy, což je v demokratické zemi šokující«.
Cíl: umlčet
Po vynesení rozsudku lidé neskrývali rozhořčení, padala slova o politickém procesu, o návratu do 50. let, o »soudci Vašovi«, vykřikovali i směrem ke štábu České televize, který měl přednostní možnost být přítomen vyhlášení usnesení.
Při osmiměsíčním trestu dávat pětiletou podmínku, to jsem ještě neviděl, podivil se po skončení obhájce Vladimíra Kapaly a spolku. »Kdybych chtěl být sarkastický, tak řeknu, že rozsudek byl napsán rychle, protože výrokovou část pan soudce stihl za deset minut.« Očití svědci v síni také viděli, jak mu evidentně »nebyla po chuti« závěrečná řeč Josefa Skály plná argumentů. Obhájce zopakoval, že všichni se odvolali a případ půjde na městský soud, kde bude soudit tříčlenný senát.
Cílem je, aby »nepohodlní« Josef Skála, Juraj Václavík a Vladimír Kapal nemohli veřejně vystupovat, aby Svobodné rádio bylo umlčeno. O to jde v tomto procesu, který se může stát precedentem pro další případy. Do toho zapadá i stíhání učitelky češtiny na základní škole Mgr. Martiny Bednářové, která byla za své výroky ve školní hodině o válce na Ukrajině též obžalována, podle stejného paragrafu 405 trestního zákona.