V současnosti narůstá obava o rozšíření války na Ukrajině na další země Evropy. Válka se dá rozpoutat snadno, někdy stačí i provokace, ale její ukončení je daleko obtížnější. To platí pro dnešek především kvůli politice USA, kterým současná válka na Ukrajině vyhovuje. Oslabuje oba státy bývalého SSSR, což je v souladu s jejich politickými a hospodářskými cíli, zvláště s rozdělením Ruska a zmocnění se jeho bohatství nerostných surovin, hlavně ropy, plynu, zlata a vzácných rud, včetně těch, které jsou potřebné pro výrobu jaderných zbraní, čipů do všech možných přístrojů a moderních technologií.
Naše vláda místo podpory mírového ujednání podporuje politiku USA, Ukrajině nadále posílá zbraně a munici, a dokonce se chvástá, že po Polsku právě ona vymýšlí protiruské sankce, jak dále oslabit Rusko. Farizejsky lituje utečence z Ukrajiny, neboť pro mírový život, který by těmto lidem umožnil vrátit se domů, nedělá nic, naopak dělá vše pro další trvání války, její rozšíření na další části této země a tím i pro další příliv utečenců z Ukrajiny i k nám.
Od některých politiků slýcháme i řeči o zapojení NATO nebo některých jeho států do boje proti Rusku, o nutnosti srazit ho na kolena. Jsou to velmi nezodpovědné a velmi nebezpečné výzvy. A nezakročí se proti nim, i když volají po rozšíření války. Mají pravdu v tom, že vojska NATO jsou početně mnohem silnější než ruská a mají možná i modernější zbraně. Neuvědomují si, že občané ještě bývalého SSSR, a hlavně Ruska, si po skončení druhé světové války přísahali, že nesmí dovolit, aby se podobná situace mohla opakovat – miliony mrtvých a spálená země… Vzpomínky na mrtvé ve druhé světové válce v podstatě v každé ruské rodině jim dávají právo bránit své životy a svou zemi. Oni dobře vědí, jaké síly má NATO v čele s USA, a vidí, že jejich politika směřuje proti Rusku, proto dávali, na úkor životní úrovně, velké prostředky na zabezpečení své obrany a dnes mají ničivé zbraně a nosiče jaderných zbraní stejně jako USA.
Podporovat válku, a dokonce volat po jejím rozšíření je neodpovědné zahrávání si s existencí svého národa, zvláště když v takové situaci se možnost jaderné války nedá vyloučit. Takové nebezpečí si náš lid nezaslouží a vládě ani politikům, kteří tomu pomáhají, se to nesmí promíjet. V příštích dnech možná poznáme odraz politiky Fialovy vlády v ukončení dodávek plynu a ropy z Ruska k nám. Nepřeji si to a doufám, že se to nestane, ale vláda si o to doslova koleduje. Vládní představitelé říkají, že sehnali náhradu, ale jak velkou a za jakou cenu, to už neříkají. To je ticho po pěšině, jen nás připravují na nutnost uskrovnění se. Proč? Místo rozkvětu a přátelského života se všemi státy Evropy jsme vedeni k nenávisti vůči zemi, jejíž u nás pohřbení předci bojovali i za naši svobodu. Jim především vděčíme za to, že zde v naší vlasti můžeme žít.
Když jsem v televizi poslouchala projevy o úkolech vlády v současné době našeho předsednictví v EU, neslyšela jsem ani slovo o nutnosti přispět k ukončení války na Ukrajině a obnovit když ne přátelské, tak alespoň normální vztahy mezi státy EU a Ruska. Hlavně jsem nic neslyšela o zajištění mírového života v Evropě. To si měla dát vláda jako hlavní úkol, to by odpovídalo i myšlení našeho lidu.