Ukrajina je nesplněným operačním cílem USA, což Američanům znesnadňuje splnit jejich strategický cíl, proto tolik povyku ze strany Západu, jelikož času moc nezbývá…
Většina významnějších událostí v Evropě a v Asii (se zvláštním zaměřením na Blízký východ), je spojena se soupeřením mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Obě zmíněné velmoci mají své strategické cíle*, které se obvykle vztahují k delšímu časovému období. Strategický cíl je zpravidla zaměřen na vnější prostředí, proto se u jednotlivých států strategické cíle vztahují zejména k jejich zahraniční politice, která napomáhá naplňovat politiku domácí.
Strategický cíl je obvykle vymezen tak, aby byl dosažen výhodný stav oproti konkurenčním zemím či organizacím. Vymezení strategického cíle napomáhá přeměnit a rozdělit celkovou misi (úkol) na specifické aktivity, které jsou rovněž charakterizovány svými cíli, jež nazýváme cíli operačními. Pro jeden strategický cíl existuje několik operačních cílů*. Operační cíle jsou ukazateli (měřítky) stavu, jak je naplňován strategický cíl a zdali se k němu stát či organizace přibližuje.
Jedním z operačních cílů USA bylo změnit politický režim na Ukrajině a rozšířit tak svou sféru vlivu* o významný geografický prostor, který Američané považují za vstupní bránu do Ruska. Tento operační cíl byl však splněn jen částečně, a pokud to převedeme do vojenského hodnocení, kde neexistuje termín „částečně splněný cíl“, ale pouze splněný nebo nesplněný cíl, tak operační cíl vztahující se k území Ukrajiny splněn nebyl. Politický převrat byl sice dokonán, ale klíčový Krymský poloostrov nebyl získán. Krymský poloostrov je významným vstupem do Černého moře, proto zde Rusové mají několik námořních základen včetně velitelství Černomořského loďstva. Kdo ovládá Krym, může lépe kontrolovat Černé moře.
Nesplnění operačního cíle ze strany USA spočívá také v tom, že se Rusům podařilo od Ukrajiny odloučit oblast Donbasu, čímž narušili celistvost ukrajinského území. Územní celistvost je důležitým hlediskem pro přijetí jakékoli země do Severoatlantické aliance. To Rusové dobře vědí, a navíc to má i další důvody. Tyto důvody, jakož i rozbor aktuální situace ohledně Ukrajiny, která byla záměrně vtažena do zápolení mezi USA a Ruskem, jsou rozpracovány v další části produktu.
Problematika Ukrajiny je podrobně analyzována v následujících hlavních zpravodajských výstupech:
- Produkt 11010 „Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině“
- Produkt 11027 „Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 1/2)"
- Produkt 11028 „Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 2/2)"
- Produkt 11043 „Západ oficiálně podporuje ukrajinský fašismus a neonacismus"
- Produkt 13098 „Ukrajinský prezident Zelenskyj chce plán vstupu do NATO, čímž prokázal, že vůbec nechápe, v jaké situaci se jeho země ocitla ani jaký vliv má na tento akt Rusko“
V dalším níže uvedeném souvisejícím produktu je vysvětlena nešťastná úloha Evropy, potažmo Evropské unie (EU), která se nechává vtahovat do soupeření těchto dvou světových mocností, přičemž se podřizuje zahraniční politice USA. Je obrovskou chybou (tato chyba se v příštích letech zvýrazní), že EU nedokáže uplatňovat vlastní vyváženou a spravedlivou politiku směrem k oběma mocnostem. V níže uvedeném produktu je přiblíženo, že Ukrajina byla pro USA důležitým cílem již v roce 1998 (16 let před politickým převratem na UKR), což je doloženo textem z Národní bezpečnostní strategie USA pro 21. století. Američané si už tehdy činili nároky na to, že to budou právě oni, kdo povede Rusko, Ukrajinu a další země do nového evropského bezpečnostního pořádku. Dále je zde text z Národní bezpečnostní strategie USA z roku 2015, kterým Američané tvrdí, že USA musejí mít silné a nepřetržité vedení ve světě, což je podle Američanů nezbytné pro mezinárodní řád. Zmíněné texty ukazují mnohé o postojích a praktikách Spojených států, a především o jejich úsilí udržovat si nadvládu ve světě, a tím určovat pravidla ostatním zemím. Zmíněným produktem je souhrnné hodnocení 11054 „Evropa může rozhodnout o směru vývoje bezpečnostní situace ve světě, namísto toho se sama připravuje na válku ve prospěch USA“ (produkt byl publikován v říjnu 2017).
Celkové soupeření mezi USA a Ruskem je rozebráno v těchto vybraných zpravodajských produktech:
- Produkt 11001 „Studená válka nikdy neskončila“
- Produkt 11003 „Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací“
- Produkt 11075 „Strategické a operační cíle USA a Ruské federace v zahraniční politice (1/2)“
- Produkt 11076 „Strategické a operační cíle USA a Ruské federace v zahraniční politice (2/2)“
- Produkt 11147 „Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR“
Problémem ohledně Ukrajiny je rovněž zamlčování či zkreslování faktů. Příkladem jsou zpravodajské a publicistické pořady České televize. Tento stav jsme doložili v produktu 13055 „Prohlubující se nespolehlivost České televize v mediálním zpravodajství: Případ 13 – Sýrie versus Ukrajina“.
V následující části souhrnného hodnocení připomeneme strategický cíl USA a stejně tak strategický cíl Ruské federace. Připomeneme také, proč je pro Američany ve vztahu k Rusku stěžejním rokem rok 2030, který se ale může posunout na rok bližší, a opětovně zdůrazníme, co tento rok znamená (bližší hodnocení vývoje k roku 2030 je souhrnně hodnoceno v produktu 11153). Dále rozebereme aktuální situaci ohledně Ukrajiny neboli to, co se děje na obou stranách ukrajinsko-ruské hranice a s tím i to, jakou sílu a jaké vojenské prvky by museli Rusové u hranic soustředit, aby obsadili celou Ukrajinu, případně její část. Zmíníme i jaká část by to byla, přičemž plány na obsazení různých území existují na obou stranách. Země, a zvláště pak světové velmoci nemohou jenom doufat, že k ničemu nedojde, ale musí být připraveny na všechny možné eventuality, k čemuž zpracovávají podrobné plány, které pravidelně aktualizují vzhledem k vývoji situace. K tomu objasníme, o co obě velmoci v souvislosti s Ukrajinou usilují a k čemu jim má Ukrajina sloužit. A protože nazýváme věci pravými jmény, tak vysvětlíme, proč bylo připojení Krymu k Ruské federaci anexí, ale zároveň doplníme, že se oproti zahraniční politice USA vztažené na posledních 25 let jednalo jen o velmi malý prohřešek, který byl navíc nutný k zabránění vážného ozbrojeného konfliktu* – přesněji bychom měli říci, že anexí Krymského poloostrova bylo zabráněno nebezpečnému konfliktu, který však nebyl zcela zažehnán, nýbrž pouze oddálen.