Šestnáct osobností z oblasti kulturní scény se připojilo k iniciativě, která vyzývá spoluobčany k účasti v nadcházejících parlamentních volbách. Zároveň chce dosáhnout toho, aby v Poslanecké sněmovně v budoucnu již nebyl žádný komunista.
Tento článek a sdílené video k iniciativě, již pořádá spolek Dekomunizace, mě zaujaly. Kampaň má podle Michala Gregoriniho z tohoto spolku připomínat údajnou totalitní minulost KSČM, od níž se nikdy nedistancovala.Celý příběh stojí na banánech. Na frontě na banány. Prý už letos nebudou – myšleno přes banány, až ke komunistům, kteří údajně už také nebudou. To je vše, hlubší obsah videa nehledejme. Zase ty banány. Tolik omílané a dávno již vyčpělé téma.
Ano, dnes máme banány v každém supermarketu či vietnamské večerce. Máme též pomela, granátová jablíčka, datle a fíky, a kdovíjaké druhy prazvláštních exotických druhů ovoce. Pravda, to v osmdesátých letech nebylo. Nicméně máme také obchody přeplněné zbožím a potravinami, u nichž neskutečně rostou ceny. Máme zde také lichváře, exekutory, nezaměstnané, matky samoživitelky, co stěží dokážou uživit své děti. Nezapomeňme také na penzisty, kteří mají problémy utáhnout slušné bydlení, anebo zaplatit za všechny nezbytné léky. A toto vše, co jsem nyní zmínil, také v osmdesátých letech nebylo. Zato zde bylo právo na práci, možnost získat podnikový byt, či cenově dostupné družstevní bydlení. Nemluvě například o bezúročných manželských půjčkách, rekreacích ROH, nebo pionýrských táborech pro děti.
Vraťme se však k iniciativě těchto šestnácti umělců. Jsou mezi nimi například herci Jiří Macháček, Milan Šteindler či mládeží oblíbený youtuber Karel Kovář alias Kovy. Umělci často bývají zvláštní sortou, obzvláště ti, kteří před rokem 1989 šli z role do role. Teď nám morálně kážou, jak byli za časů socialistického Československa diskriminování, přičemž teprve Listopad 1989 jim přinesl bezbřehou svobodu. Účinkující v této iniciativě mají vesměs dobré pracovní příležitosti ve filmu a televizi. Takže jejich platy jsou lehce jinde, než je v České republice průměr. Pamatuji se, kterak česká pravice zejména před volbami v roce 2006 – a pak i v roce 2010 - strašila návratem komunistů k moci: KSČSSD to tehdy nazývaly. Dokonce zde vznikl i Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kde měli »odborníci« bádat – a vymýšlet si – o všelijakých kauzách z dob tzv. komunismu. Tehdejší mocnou ODS byl ÚSTR velmi protěžován a finančně dotován. Dnes už se o něm prakticky nemluví. Co by tam také pořád vymýšleli?
Umělců, kteří vyzývají ke skončení s komunisty, je mně svým způsobem líto. Už z toho důvodu, že mlátí prázdnou slámu a vaří z vody. Je to jen zoufalý výkřik těch, jež se hlásí k pravici, ale reálný argument, proč KSČM nevolit, nemají. Duševní chudáci.
Komunistická strana Čech a Moravy již dávno není strašidlem, ale nadějí pro nový začátek!