Živé téma Afghánistán je za námi. Jak je to dlouho, co ministr Lubomír Metnar hlásil, že z této hornaté země neodejdeme. Uplynulo pár týdnů a byli jsme rádi, že noví vládci nám umožnili rychle kapitulovat.
A mohli jsme odletět domů. Znovu se musíme podívat, zda byly obrovské finanční prostředky vynaloženy účelně. Pokud za účelnost nepovažujeme vybavení Talibánu moderní výzbrojí. Samozřejmě můžeme říci, že Američané je vyzbrojili mnohem lépe a v mnohém větším množství. Nám však doma ty miliardy korun chybí, hlavně v sociální oblasti.
Dokud vládla v Československu „totalita“, naše armáda nebyla nikdy okupantem. Za těch zhruba třicet let se hodně změnilo, poslední okupační mise skončila fiaskem právě v Afghánistánu. Ale ministr Lubomír Metnar již prohlásil, že armáda musí být dovybavena, tedy pro příští okupační mise, doma bychom to nepotřebovali. Pokud sledujeme výroky ministra zahraničí Jakuba Kulhánka, možná se jedná o konfrontaci s Ruskem. Šílený nápad, ne však v podání ministra Jakuba Kulhánka. Asi může někdo říci, že jsem na pana ministra zaujatý, ale prostě nemám rád tyto kancelářské typy, kteří statečně bojují z klidu Černínského paláce. Prostě v Afghánistánu jsme patřili mezi okupanty.
Ale poděkování vojákům patří za pomoc při živelných pohromách a Covidu u nás doma. Myslím, že právě ministr Jakub Kulhánek je tvůrce té obrovské politické nenávisti vůči Rusku, která dnes ovládá českou diplomacii.
Ovšem jak se chovají diplomaté, se stačí podívat kousek na západ od nás. Tam vědí, co je diplomacie, kam až se může jít a kde je potřeba ubrat. Náš ministr zahraničí je schopen změnit i výsledky druhé světové války, popřít obrovské oběti Rudé armády a Svobodova armádního sboru. Ale já jsem přesvědčen, že Ludvík Svoboda patří mezi největší Čechy v novodobých dějinách.
Blíží se volby, počátek října klepe na dveře, a tak slyšíme hodně zajímavého z různých stran. Jednak frontální útok na premiéra Andreje Babiše, kde se opozice nestyděla zneužít i jeho syna, který prohlédl náhle těsně před volbami.
Je to humus, ale česká politika se již hodně let v tomto pohybuje.
Další perlou je poslankyně Jana Černochová z ODS. Ta říká rovnou, pokud vyhrajeme, chci zde základnu NATO, tedy natrvalo americké vojáky. Aby byla zajištěna americká demokracie. A piráti nám zajistí dostatek migrantů a volně dostupnou marihuanu.
V našem kraji proběhlo hodně kauz za vlády ODS. Jednak to bude řešit nyní krajský soud za rozdělování evropských dotací, a jednak zmatky v hromadné autobusové dopravě. Když jsem byl hejtmanem Ústeckého kraje, ODS vždy říkala jménem dnešního náměstka hejtmana Jiřího Kulhánka, to byla jiná ODS.
Ovšem komunistům se přičítalo snad vše od roku 1921…
Kdo jezdí po ústeckých krajských silnících, vidí, co se za dvě volební období komunistům podařilo zlepšit.
A hromadnou dopravu dokázal stabilizovat a posunout o level výše můj tehdejší náměstek Jaroslav Komínek.
Dnes vede kandidátku KSČM v Ústeckém kraji. Hlas pro něho je dobrý hlas pro budoucnost nejen u nás na severu.
Pokud půjdete k volbám, přemýšlejte. Nesmyslů jsem četl hodně. Poctivých nápadů méně.
Ale aby mě někdo nepodezíral jen z voleb, vrátím se i k národnímu sportu. Fotbal mám prostě rád. Sledoval jsem poslední kolo ligy. Nádherný zápas v Plzni, kdyby domácí vyhráli 5:1, nikdo by se nedivil. A Slávii. Slovácko mělo smůlu. Opět úřadoval rozhodčí.
Ovšem v evropských soutěžích Slávii čeští sudí nepískají a výsledky jsou jiné. Teplice byly lepší, ale opět bez bodů. Radost mě udělali krajané Pardubice a Hradec Králové. Naše Bílina v krajské 1.Atřídě prohrála, ale moje Kerhartice v III. třídě okresu Ústí nad Orlicí vyhráli.
Zde jsem hrál do roku 1972, než jsem šel na vojnu. Malý klub na předměstí Ústí nad Orlicí. Jako dorostenci jsme hráli krajskou A. třídu, velký úspěch.
Dodnes dokážu vyjmenovat sestavu Lesák, Mertlík – Bubeníček O., Neumann, Mašek P., Janoušek, Král, Dlouhý, Mašek M., Smola M., Bubeníček Z., Javůrek, Rozlívka, Doha, Smola P. Velké poděkování trenéru Jiřímu Burešovi a vedoucímu mužstva Jiřímu Korečkovi, který již není mezi námi. Ale každoročně se pořádá jeho turnaj.
A můj bratr Zdeněk, zde i díky zranění, má již 50 let poctivého funkcionaření v malém klubu. Brácho díky.