Stavební úřady se ve výkladu zákona rozcházejí. Přinese novela stavebního zákona zlepšení? Dnes v Haló novinách ...
Stavební úřady se někdy ve výkladu zákona rozcházejí
Nový stavební zákon měl v původní podobě na základě loňské dohody přinést takzvaný hybridní model a zachovat stavební úřady na obcích. Sněmovna však vzala za základ poslanecký návrh, který stavební úřady převádí i s úředníky zcela pod stát. Jaký je váš názor?
Zřízení jakékoliv soustavy stavebních úřadů, která bude řešit a urychlovat strategické stavby celostátního významu vnímám jako velmi dobrý krok. Jen se nastavení nesmějí dělat ve spěchu. V dnešní době je vše vedeno elektronickou formou, a tak očekávám, že přístupy k informacím a datům jak pro hybridní úřad, tak stavební úřady na menších ORP (obcích s rozšířenou působností) budou více jednotné.
Převedení úředníků pod stát vnímám jako dobrý a správný krok. Dle mého názoru by se tím dalo sjednotit posuzování jednotlivých stavebních záměrů podle jednotných pravidel a prováděcích vyhlášek k zákonu. Nyní se s těmito odlišnostmi (mnohdy výraznými) setkávám v praxi. Výchozí parametry pro ohlášení či povolení některých staveb u městských stavebních úřadů jsou více jednotné. U stavebních úřadů na ORP se více rozcházejí ve výkladech zákona, a to někdy v podstatných.
Na některých úřadech pod ORP je mnohdy stavebník podřízen subjektivnímu posouzení i názoru úředníka, než jak bylo míněno a nastaveno zákonem. Tato přenesená působnost ze státu na úřady pod ORP, resp. referenta příslušného stavebního úřadu, dle mého názoru nebyla takto myšlena. Často vnímám, že subjektivní názor referenta - úředníka je mnohdy nadřazen posouzení a zpracování stavebního záměru projektantem, případně architektem a subjektivním výkladem stavebního zákona.
Nový stavební zákon má podle vlády zrychlit stavební řízení a zkrátit dobu povolování. Ministerstvo pro místní rozvoj si od novely slibuje například zkrácení průměrné délky povolování u větších projektů na jeden rok. Je to reálné?
Stavební zákon má již několik novelizací. Jakékoliv sjednocení v jeden úplný celek, jež povede ke zjednodušení, zrychlení, vítám. Jednotný i transparentní postup je podle mě tím správným krokem, který se musí udělat.
Pro stavebníka je mnohdy ten jeho projekt tím největším. Zkrácení průměrné délky u drobných staveb neočekávám! Očekávám zkrácení lhůt u liniových staveb (silnic, dálnic) a u strategických staveb celostátního významu.
Jmenovaná průměrná délka větších projektů je zajímavý termín. Ve stavebnictví patřím mezi realisty, a tak mám rád, když u každé stavby se vše posuzuje a řeší individuálně, včetně délky trvání povolení či vydání rozhodnutí. Vyjadřování v průměrných hodnotách nepatří mezi má kritéria.
Co je podle vašeho názoru příčinou současné délky stavebního řízení?
Mnohé menší stavební úřady na jednotlivých ORP jsou již plně kapacitně vytíženy. Termíny a lhůty se tak posunují na okraj možného. Z praxe vím, že se nyní jedná více o kancelářskou činnost a navýšily se i činnosti kontrolní.
Nedočkaví stavebníci tak mnohá zahájení staveb řeší bezodkladně a bez vyčkání na rozhodnutí či povolení. Někteří stavebníci celý proces povolování vnímají jako velice zdlouhavý. Poskytovatelé služeb či projektanti vyřizující ohlášení či stavební povolení jsou rovněž v nemilé pozici sevřeni mezi úřadem a stavebníkem. Hlavně při vyčkávání na vypršení zákonných lhůt.
Otázkou je a bude, zda u některých zrychlení nebude velmi často docházet ke kolizím a omezením práv ostatních účastníků řízení, například vlastníků sousedních pozemků.
Co by přijetí zákona v poslanecké verzi znamenalo pro občany?
Pokud dojde ke snížení zátěže na úředníky, očekávám, že to bude mít příznivý vliv na všechny občany, kteří se rozhodnou realizovat a postavit svůj záměr.
Tak jak jsem obeznámen se zněním zákona, neočekávám, že by kdy mělo dojít k rušení úřadů či pracovních míst referentů. Zaznamenal jsem tyto informace a považuji je za mylné.
Uvedená digitalizace procesů má moji plnou podporu, jak pro úsporu času, tak pro transparentnost. Mezi má očekávání patří i rozpohybování ekonomiky ve stavebnictví a současně zvýšení zájmu o odborné řemeslníky, kterých je podle mě nedostatek ve všech oborech.
Trvale patřím mezi zastánce a podporovatele učňovských škol a podpory učňů při praktické výuce.
Osobně k tvrzení »stavebníkovi je jedno, kdo mu dá razítko ke stavbě« musím podotknout, že bez řádného nastavení je to opravdu velký prostor pro subjektivní posouzení staveb referenty a obávám se o vytracení objektivity i odbornosti.
Památkáři tvrdí, že zákon při projednávání ve Sněmovně ztrácí ochranu veřejných zájmů v oblasti péče o kulturní dědictví, kterou obsahoval vládní návrh zákona. Co si o tom myslíte?
Já osobně všechny památkáře vnímám jako velké ochránce. Mají můj plný respekt a obdiv. Mám z praxe svou osobní zkušenost, že mnozí jsou opravdovými ochránci našeho kulturního dědictví srdcem i duší a některým uteklo pár developerských projektů pod rukou, a v důsledku toho nastaly nevratné procesy u některých realizovaných staveb.
Pokud se dodrží předpoklad částečné integrace dotčených orgánů do stavebních úřadů, očekávám, že stále bude zajištěna ochrana památek díky kompetenci orgánů státní památkové péče.
Ochranu památek pro stát vnímám jako podstatnou a vydané stanovisko orgánu památkové péče jako závazné pro stavebníka i pro stavební úřad. To, že vydání stanoviska památkářů bude »okleštěno« časovou lhůtou, beru jako správný krok.
Jestliže existuje dohoda v rámci připomínek mezi ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem kultury k novému stavebnímu zákonu o částečné integraci orgánů památkové péče, jak bylo ministryní uvedeno v 09/2020, tak zatím zcela nerozumím tvrzení památkářů, které uvádíte, a proč to nebylo řešeno již v rámci připomínek.
Pak je tedy nasnadě otázka, zda zmíněné stanovisko opravdu pochází z dílny ministerstva kultury, nebo je to jen subjektivní názor samotného ministra.