Dne 18. března se členové a zástupci OV KSCM ve Strakonicích rozloučili na poslední cestě se soudružkou Miladou Vlasákovou. Celý svůj život zasvětila práci s dětmi. Jako svobodná jezdila s dětmi na tábory coby vedoucí a v práci pokračovala krátce jako novomanželka. Její otec vyučoval na střední škole řemesel a Milada po ukončení vysoké školy ho jako správná dcera na té samé škole následovala jako učitelka. Žáci, hlavně chlapci, které učila řemeslům zámečník, soustružník atd., ji zbožňovali. Snažila se s nimi vycházet jako kamarádka, řešila jejich problémy, tahala je z průšvihu, proste jejich druhá máma. Pro ni byli žáci vždy na prvním místě. Potom se jí narodili její dva synové a svou lásku předávala své rodině.
Když jsem Miladu poznala, pra
covala jako zastupitelka města Strakonice a pro svoji skromnou povahu a správné názory ji všichni na radnici »jako jeden muž« respektovali a byla velmi oblíbená. Poznaly jsme se při práci pro OV KSCM, kde také jedno období pracovala jako předsedkyně okresního výboru a předsedkyně LKŽ. Po krátké době mne předala funkci předsedkyně LKŽ a byla spokojená, jak se Levicový klub žen rozvinul a rozrostl. Na našich schůzích LKŽ – to už byla milující babička – s radostí vyprávěla nejprve o jednom vnoučkovi Honzíčkovi a pak jí přibyli Kačenka a Davídek. Byla šťastná babička, že jí dětičky naplňují život.
Náš levicový klub navštěvoval místní, strakonickou porodnici, kam děvčata háčkovala a pletla rukavičky, čepičky, bačkůrky pro miminka a zvířátka na památku. K nim patřila i Milada, napletla vždy spoustu věcí a mela radost, že všechno předáváme dál. Nezapomněla ani oplétat svá tři vnoučata a pro svého manžela pletla vesty a svetry. Byla moc šikovná na ruční pletení.
Věnovala se také práci pro veřejnost, vařila s manželem pro myslivce, všechno to dělala s pochopením a zastáním svého manžela, ve kterém měla párátka do samého konce.
Na naše akce – MDŽ, První máj a další pekla výborné koláčky a zákusky. Pokud jí zdravíčko sloužilo, přispívala svou pomocí při dětských hrách a soutěžích na Prvního máje a na Den dětí.
Milada byla dobrosrdečná, ochotná a vstřícná, každému, kdo o to požádal, pomohla. Když jsem převzala funkci předsedkyně OV KSCM Strakonice a požádala ji o radu a spolupráci, nikdy neřekla ne. Poslední dobou se špatně pohybovala, zlobily ji nohy, presto ji manžel ochotné přivezl za mnou do práce. Nezapomněla me nikdy informovat o všech vnoučatech, jak rostou, co škola atd. Byla pro ni prioritou č. 1.
Miládko, jménem svým a celé naší organizace, ti děkuji za spolupráci a naposledy se s tebou loučím se slzou v oku, byla jsi nám všem příkladem charakterního člověka. Čest tvojí památce, nikdy nezapomeneme!