Po dalším tragickém volebním neúspěchu máme před sebou rok se zřejmě (a v případě nezměnění generální linie strany, zjevně) posledním parlamentním zastoupením komunistické strany na našem území od jejího vzniku roku 1921! Připomeňme si, že ranná KSČ byla relativně (tj. v přepočtu na obyvatele) nejsilnější komunistickou stranou světa!
Konstatování známých faktů, ani příslovečný pláč nad rozlitým mlékem nám však nic nepřinese. Protože by KSČM na tuzemské politické scéně měla být autentickou levicovou stranou, je podle mého názoru potřeba vrátit se tak říkajíc k levicovým kořenům (a odlišit se tak i od západoevropské fašizující se „levice“).
Levice byla vždy avantgardní, pokroková, progresivní, vymezující se proti konzervativnímu pohledu na svět. Vždy usilovala o svobodu, resp. osvobození člověka. Nikdy rasistická vždy internacionální a vlastenecká (nevylučuje se, naopak). Zásadně racionální a materialistická, tudíž přirozeně ateistická. Cílevědomě a nekompromisně usilující o spravedlivé uspořádání světa.
Proto jednejme a bojujme za liberalizmus (svobodná společnost se skládá ze svobodných jednotlivců), ateizmus (náboženství je v dnešní době absolutní zbytečnost, generující již jen zlo, neboť hloupost zlem je), racionalizmus (vše poměřovat rozumem, nikoli emocemi) a spravedlnost (veškeré naše úsilí musí směřovat k vytvoření spravedlivého společenského řádu).
Buď, jak buď je třeba zkusit s novými lidmi ve vedení něco nového a nečekat pasivně na další, jinak nevyhnutelnou, porážku.