„Změnit musíme celé polistopadové uvažování o bydlení a městě a znovu se vrátit k tomu, čím má být bydlení především, totiž nikoliv nástrojem na generaci zisku, ale především domovem:“ píše v Lidových novinách člen platformy Paměť města Jakub Ort. (J. Ort: „Aby bydlení bylo opět domovem“ LN 21.7.) Svatá pravda. Jednoduché to však nebude. V Lidových novinách z 25.7 pod fotografií bagru zakusujícího se do zdi paneláku je titulek: „ Nedávno v Karviné zbourali sídliště, kde žili sociálně slabí i problémoví obyvatelé“. Kde asi žijí ti problémoví a sociálně slabí obyvatelé dnes? Že by přestali být sociálně slabí nebo problémový? Asi sotva, ale jak pak je to s tím jejich „domovem“? A není v těchto dvou titulcích shrnut celý problém naší polistopadové bytové politiky?
Máme li totiž v bytové politice něco změnit, budeme se muset rozloučit s některými zažitými představami, které nás provázely po celé polistopadové období. Nechci se zde pouštět polemiky s názorem, že bydlení je soukromou záležitostí každého občana, kterou nejlépe vyřeší trh, nebo obhajovat názor, že bydlení je sociální právo, k jehož realizace je Česká republika vázána mezinárodními smlouvami. Což sice v jednom ze svých nálezů uznal – a to už je co říci – i Ústavní soud, ale co stále mnozí považují za kacířsky-socialistické blouznění.
Především bychom se měli rozloučit s představou, že „problémoví“ a „sociálně slabí“ je jedno a totéž. Ne všichni chudí lidé (nazývejme věci pravým jmény) nevyhazují odpadky z oken, nedevastují byty a části obcí a nevytvářejí zde pro ostatní občany nepřijatelné podmínky k životu. S těmi, kteří tak činí však žádný z dosud předkládaných zákonů o sociálním bydlení, v němž mnozí spatřují naději pro bytovou situaci u nás, příliš nepočítá. Nanejvýš se zde můžeme dočíst, že tomu, kdo nebude plnit podmínky sociálního bydlení, budou zvýhodněné podmínky takového bydlení odepřeny. Ale co se tím vyřeší? Kam půjdou tito lidé bydlet? Čteme zde také ustanovení o potřebě sociální práce s těmito lidmi. Kdo ji bude zajišťovat a v jakém rozsahu?
A stejnou otázku si musíme položit, pokud zdevastovanou část obce, k pochopitelné radosti ostatních obyvatel a za jejich souhlasu, zbouráme. Řešíme důsledky, ale nechme o skutečným příčinách ani slyšet. A v zákoně upravit bydlení těch, kteří vytváření vyloučené lokality se zatím nikdo (ač to bude v budoucnu nezbytné) neodhodlal. I když nedávný rozsudek soudu o tom, že se nestala žádná křivda těm devastátorům bytů ve Vsetíně, které tehdejší starosta Čunek vystěhoval, by jistou naději na změnu přístupu k této složité a citlivé záležitosti poskytoval.
Lze se pak divit starostům, že s rozpaky přijímají návrhy zákonů, které by jim uložily povinnost zajišťovat v obcích stejné bydlení všem bez ohledu na jejich přístup k bydlení? Pomoci lidem v nouzi? Jistě! Ale vytvářet nové „vyloučené lokality? Jistě nikoliv.
Z tohoto nereálného přístupu pak plyne další problém Po té, co Romea cz. uveřejnila natočené rozhovory mezi romským zájemcem o uzavření nájemní smlouvy a několika realitními kancelářemi pověřenými takovou smlouvu uzavřít znovu se ukázalo to, co dávno víme. Že pronajímatelé, častěji fysické ale i právnické osoby nechtějí do svých bytů přijímat za nájemce Romy. Že často nechtějí také početné rodiny, někdy i starší osoby je jiná věc, ale na problému s etnicitou to nic nemění. K diskriminaci zde bezpochyby dochází. Je to smutné, ale je to pravda. Ale platí zde totéž, co bylo řečeno o „problémových nájemcích“: o příčinách nechme nic slyšet.
Avšak na sociálních sítích velmi sdílená představ že by přísný postih takové diskriminace podle antidiskriminačního zákona mohl pomoci k bydlení lidem, se kterými nikdo nechce uzavírat nájemní smlouvy k běžnému bytu je naivní a svědčí o nepochopení tohoto zákona. Tak jednoduché to, žel, není.
Antidiskriminační zákon neukládá občanovi co si má myslet. Pokud to nebylo dosaženo výchovou, pokud to nedokázali rodiče nebo škola, zákon s tím už nic nenadělá… Zákon pouze brání tomu, aby ve veřejném prostoru byly dávány ve známost takové názory a představy, které jsou schopny společnost a tedy práva jiných občanů ohrozit. Ani bydlení, ani o pracovní místa, ani cokoliv jiného však ani důslednou realizací tohoto zákona opatřit nelze…
LN 30.7