Všude vidím billboardy, které lákají k návštěvě filmu Havel. Tak mě to přimělo, udělat si inventuru tehdejších snů a dnešní reality.
Hesla z Václavského náměstí a Letenské pláně z konce roku 1989 zněla: Neutralita, svobodný tisk (dnes by se tomu říkalo svobodná média), otevřené hranice, svobodné volby....
Pokud si uděláme inventuru tehdejších hesel, tak zjišťujeme, že neutralita padla vstupem do NATO, svobodný tisk se smrskl na čtyři celostátní deníky (pamatujete ještě na Lidovou demokracii, Práci, Svobodné slovo, Zemědělské noviny?), jeden se zaměřením na dění v regionech a dva bulvární deníky. Navíc se vlivem internetu tisk potýká s velmi vážnými finančními problémy a dříve vyzdvihovaná investigativní novinařina hyne na úbytě. Zato se do článků dostávají neověřené informace a dokonce informace nepravdivé, jak jsem nedávno zaznamenal v ústecké mutaci Mf Dnes, kdy byl náměstek hejtmana za SPOZ – Zemanovce), nyní člen Trikolóry a kandidát do krajského zastupitelstva za tuto stranu, uveden jako kandidát na senátora za SPOZ.
Těch zavádějících informací o volbách je víc. Například Rozumní, kteří kandidují do všech krajských zastupitelstev, v mnoha případech s plnými či téměř plnými kandidátkami a podali listiny k registraci mezi prvními, nejsou v tisku uváděny, zato však jsou vždy uváděny parlamentní subjekty, které v době zveřejnění zpráv ještě ani kandidátní listiny nepodaly.
To jen tak na okraj k periodickému tisku. Česká televize je případ sám o sobě. Její dikce už se nebezpečně blíží k tomu, co nám její tehdejší socialistická předchůdkyně nabízela k uvěření. Jenom je to postavené na hlavu. To, co bylo tehdy růžové je dnes černé a naopak. Myslím si, že ani nemá cenu o tom mluvit. Navíc se nám v hlavních pořadech objevují stále stejné mluvící hlavy. Sledovanost zachraňují seriály z minulé doby.
Internet je prošpikován soukromými detektivy, kteří a které sledují bedlivě, aby si v době proklamované „svobody slova“ nepustil někdo tak zvaně „hubu na špacír“ a nechtěl snad popisovat jevy tak, jak se udály.
Donedávna jsme si chválili otevřené hranice. Záhadný vir nás však opět zahnal do ohrady. Někde nechtějí nás, někam nemůžeme zas my.
Takže nám zbyly svobodné volby (i když o svobodnosti voleb lze pochybovat, protože bez peněz a následné silné prezentaci v médiích nelze hovořit a svobodné volbě). Ale budiž. Stále jsou. Když někdo nechce naletět na sílu peněz, může volit svobodně. Ale pozor! Možná, že Covid-19 zruší i to. Odsune, posune, sjednotí jednotlivé druhy voleb. Jedni odpovědní činitelé říkají to, druzí zas ono.
Tak co nám vlastně z toho Listopadu zbylo? Nu, nevím, zato toho přibylo dost a dost. Bezdomovci, nezaměstnanost, drogy, agresivita na silnicích a nerespektování pravidel silničního provozu, zničené lesy, žlutě dotovaná pole, nechutná rajčata z Belgie a Holandska místo našich či bulharských chutných. Nadvláda peněz nad lidskými city.
Nikdy jsem nebyl komunistou, nejsem v žádných seznamech, nechci se vracet.
Měli bychom tak nějak začít znovu a dát si setsakramentský pozor na to, za čím stojí síla peněz. Peníze přece nemají rodokmen (jak nám bylo vtloukáno do hlavy a máme si prý vážit těch, co je mají). Pozor, abychom nepodepsali smlouvu s čertem. Po čase nás vždy odnese do pekla.