Je to už sedmdesát osm let od tragédie středočeských Lidic. Tehdy nacistická moc se krutě vypořádala s vesnicí, jejíž obyvatelé se ničím neprovinili. Vymyšlený důvod měl ukázat českému národu, co ho čeká, jestliže nacisté válku vyhrají. Nevyhráli ji. Byli na hlavu poraženi. Nepomohly další Lidice, další represe, ani armáda, která byla připravena pro výboj. Díky odboji v obsazených zemích, díky Spojencům, především však tehdejšímu Sovětskému svaz a jeho armádě, který nesl největší tíži války, Tisíciletá říše vzala za své.
Tehdy, 10. června 1942, celý svět byl hrůzností postupu hitlerovců šokován. V mnoha místech vznikaly nové Lidice. I ty československé znovu po válce ožily. Lidice se však staly symbolem, byť nacisté podobně si počínali i v běloruských chatyňských vesnicích, ve francouzském Oradouru, ve slovenském Ostrém Grúni, v řadě českých vsích již na konci války. Zdálo se, že už nic podobného se po porážce fašismu nemůže opakovat. Jenže i po světové válce znovu se podobné akce opakovaly, protože nenávist a zloba, touha po moci, po ovládnutí někoho jiného, jako msta za porážky či cílený pokus nahnat strach, se opakoval i dál. Bylo tomu tak v rozdělované Palestině roku 1948, ve vietnamské vesnici My Lai a jinde. Bohužel ani dnes není na mnoha místech světa mír, jsou další a další Lidice a opět v zájmu něčí moci, něčí touhy po světovládě či »pouze« vládě nad sousedy. I proto tragédii Lidic si musíme stále připomínat.
Obnovení Lidic
Ihned po osvobození bylo místo lidické tragédie provizorně pietně upraveno a 10. června 1945, v den třetího výročí, přislíbila československá vláda Lidice obnovit a vybudovat. Byla vypsána architektonická soutěž na pietní úpravu území starých Lidic a výstavbu nové obce v těsném sousedství. Na konci čtyřicátých a počátkem padesátých let tak severozápadně od bývalé obce vyrostly nové Lidice čítající 150 rodinných domů.
Území starých Lidic bylo prohlášeno národní kulturní památkou; je zde muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. Snad každého návštěvníka dojme bronzové sousoší 82 lidických dětí zavražděných v Chełmnu, životní dílo sochařky Marie Uchytilové, které je zároveň připomínkou všech dětských obětí války.