Poslední dny a týdny prožíváme období, jež naše moderní historie nepamatuje. Koronavirová krize uzavřela školy, úřady, obchody, ba i továrny. Stěží si někdo z nás dovedl představit, kterak virus COVID-19 změní naše životy. Vše v naší společnosti se obrátilo vzhůru nohama. To, co jsme ještě před pár týdny brali jako samozřejmost, je nyní nemyslitelné.
Epidemiologové a politici vydávají opatrné předpovědi o tom, kdy by ona virová šlamastyka mohla odeznít. A kdy bychom se už mohli navrátit k normálnímu životu. Jenže nikdo neví, co bude zítra. Chci znovu zmínit ty, kteří si v této době zaslouží naši největší úctu. Především jde o lékaře, všechny zdravotníky, sestřičky a pracovníky v sociálních službách. Nesmíme zapomínat ani na studenty pátých a šestých ročníků lékařských fakult, kteří se neohrožené pustili do první linie pomoci. Naši úctu si taktéž zaslouží nespočet prodavaček a prodavačů v supermarketech, pracovníci na železnici i v jiných dopravních odvětvích. Bez těchto všech bychom současný nouzový stav nezvládli.
Rád bych ještě uvedl zajímavé statistické údaje, jež vydala Česká lékařská komora (ČLK). Podle lékařské komory bylo k 13. 4. 2020 infekcí COVID-19 nakaženo celkem 135 lékařů, z nichž se již 20 vyléčilo. Dále koronavirem onemocnělo 243 zdravotních sester, z nichž se vyléčilo dvanáct, ale dvě bohužel v souvislosti s touto infekcí zemřely. Infekcí COVID-19 bylo nakaženo i 14 laborantů a 192 ostatních zdravotníků. Z celkového počtu cca 6000 prokázaných případů tak bylo 684 (11 %) mezi zdravotníky. Pro srovnání uveďme další infekcí zasažené profese: učitelé 129, řidiči 69, policisté 57, sociální pracovníci 55, hasiči a záchranáři 48, vojáci 19.
Pandemie nás všechny zastihla více či méně nepřipravené. Situaci bohužel podcenili i ti, kdo přípravu na podobné mimořádné situace mají přímo v náplni své práce. Opakovaná ujišťování ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO), že zdravotníci jsou údajně dostatečně vybaveni potřebnými osobními ochrannými prostředky, se ani dnes nezakládají na pravdě. Většina zdravotníků stále pracuje v naprosto nevyhovujících podmínkách, čímž prudce roste počet nakažených v řadách zdravotníků. Nutno dodat, že naše chronicky podfinancované a personálně zdevastované zdravotnictví koná v době koronavirové krize práci na hranici svých možností.
Věřím, že v máji, který brzy nastane – a kdy si připomínáme Svátek práce a osvobození –, již bude situace veselejší.