25. únor 1948 byl dnem, kdy v poválečném Československu vyvrcholila vládní politická krize o charakter republiky, vyvolaná představiteli tří politických stran. Prezident Dr. Edvard Beneš demisi dvanácti ministrů přijal a předseda vlády Klement Gottwald tato uvolněná ministerská křesla obsadil jinými ministry. Vládní krize tak byla v souladu s Ústavou tehdejšího Československa vyřešena. Tím bylo ústavní a parlamentní cestou rozhodnuto o pokračování v lidově demokratické orientaci našeho státu. Žádný puč se nekonal.
Proč se však snáší na únorové dny roku 1948 tolik špíny? Proč jsou označovány za komunistický puč, který naší zemi uvrhl na čtyřicet let do období totality a nesvobody?
Od listopadu 1989 začala pod hesly lásky a pravdy postupná restaurace kapitalismu v naší zemi. Tato obnova kapitalismu nutně potřebovala změnu základních hodnot ve společnosti, tj. celospolečenské hodnoty zaměnit za hodnotu osobního maximálního zisku. K tomu bylo třeba změnit vlastnické vztahy. Ospravedlnit tuto změnu v očích společnosti bylo možné jedině naprostým pošlapáním čtyřicetiletého období socialismu. Proto období let 1948 až 1989 bylo a je vydáváno za období nesvobody, temna a totality. Proto jsou únorové dny vydávány za komunistický puč.
Většina lidí nevlastnila nic, stejně tak jako nevlastní nic dnes a je odkázána levně prodávat svou pracovní sílu. Pro tyto lidi vyřešení vládní a politické krize v únoru 1948 v souladu s tehdejšími zákony znamenalo obrovské vítězství. Znamenalo přestavění hodnot ve společnosti ve prospěch obrovské většiny. Při všech chybách, které se určitě při čtyřicetiletém období budování socialismu v Československu objevily, bylo toto období nesmírně pozitivní. Socialismus znamenal zvýšení životní úrovně drtivé většiny lidí, odstranění sociálních nerovností, nezaměstnanosti, bezplatné vzdělání, lékařskou péči, dostupnost kultury. To vše byl schopen ekonomicky při větší či menší zahraniční blokádě zabezpečit.
Zato dnes nás USA a NATO zavléká do různých vojenských dobrodružství a většinu lidí nutí, aby si připláceli jak na vzdělání, tak na zdravotnictví. Náš současný kapitalismus po roce 1989 jen dokázal společnost rozdělit na bohaté a chudé. Pravice se svým antikomunismem, restituenti a zbohatlíci přímo i nepřímo útočí na sociální jistoty, nejraději by umlčela sociální dialog a nebrala v úvahu názory velké většiny lidí. Bojí se nespokojenosti lidí, a proto potřebuje umlčet a překroutit historickou pravdu o Únoru 1948.
To, že se pravici zatím v asociální politice vše plně nedaří, můžeme děkovat pouze důsledné politice KSČM. Ta toleruje menšinovou vládní koalici ANO a ČSSD za přesně specifikovaných podmínek, ale uplatňuje své priority zaměřené ve prospěch občanů a České republiky.
A tak se naskýtá otázka: Co je vlastně pučem? Ústavně a parlamentní cestou vyřešená vládní krize opírající se o nejsilnější politickou stranu z voleb 1946, kterou byla KSČ?
Pravice však pravdu nepotřebuje, a proto přepisuje historii. Ale pozitivní historickou zkušenost z vědomí lidí vymazat nelze.
Ze slovníku
Puč – násilný politický převrat (zpravidla reakční) provedený malou skupinkou lidí bez podpory širokých mas
Demagogie
- způsob klamání lživými sliby, lstí a záměrným překrucováním skutečnosti;
- užívání tohoto způsobu v politice pro získání mas klamem;
- nepoctivé úsilí o získání přízně nebo výhod