Českou mimorealitou kolem Číny

3. 2. 2020

Někteří naši zákonodárci doslova bloudí mimo prostor a čas. Můžeme říci, že bloudí mimorealitou, když ve snaze se zviditelnit používají antičínskou kartu a snaží se z Číny udělat démona číslo jedna. Jedná se o předsedu bezpečnostního výboru Senátu, neúspěšného prezidentského kandidáta Pavla Fischera a poté Piráta Jakuba Michálka. Oba dva mají jedno společné – mají fobii z Číny. Oba dva mají jakýsi problém s podnikatelem Petrem Kellnerem a společností Home Credit.

Zatímco některým pravicovým novinářům a politikům vadí, že Kellner zadal jen 2000 hodin mediální práce o Číně, nevadí jim, že americký National Endowment (placený Kongresem USA) a média oligarchy Bakaly šíří celá léta dlouhodobě přes Sinopsis, Aktuálně a další média celou řadu negativních protičínských článků. Vidí detaily u jiných, ale nevidí masivní břevno ve vlastním oku. Klasicky dvojí metr.

Prvním, kdo má děsný strach z Číny, je Pirát Michálek (možná se bojí společně s atomovým Hřibem). Přišel s nápadem, že se založí »komis«, která má prošetřit vše se zaměřením na autoritářské režimy a systémy. Teď by mě zajímalo, jak to Michálek myslí, že se bude kontrolovat vměšování autoritářských režimů do naší politiky. Kdo určí, který režim je autoritářský? Piráti? V tomto případě bych nechal prověřit vliv USA, kdy se vměšují přes své neziskové organizace a jiné »nevládky« do fungování naší země. Nebo to snad není potřeba, když tam vládne Donald Trump? Piráti zjevně nepochopili, že USA pomalu odcházejí ze svého dominantního postavení do historie a nyní nastupují jiné ekonomiky, jako Čína nebo Indie, a doufejme, že i naše Evropská unie. Právě vztah USA a Číny nastolil nový obchodní řád od roku 1978 dále. Navíc, proč bych s Čínou neobchodoval, když s ní obchoduje EU a západní země daleko více, než naše republika? Navíc jak ČR, tak EU uznávají jen jednu Čínu a ne nějaký Tchaj-wan. Zde je důležité zmínit to, že Michálkovi asi nevadí, že naši politiku podporují kmotři, Bakalové, tuneláři atd. Ale hlavně, že hledáme nepřítele v Číně, které se početně rovnáme jejich jedním miniaturním kantonem. Hrajeme si na velmoc, kterou nejsme. V některých věcech jsme papežštější, než papež.

Dalším čínofobem je neúspěšný kandidát na prezidenta Pavel Fischer. Ten se pro změnu obrátí na policii kvůli »pročeským aktivitám«, které podporuje společnost Home Credit. Chce zahájit šetření. Když už je v tom šetření, tak by rovněž mohl prověřit proamerické akce na našem území. Nebo se snad žádné nekonají? Známe plno příkladů, kdy jsou dokonce i některé vysoké školy v zákrytu napojeny na americké neziskové organizace prostřednictvím Kongresu USA. Vzpomeňme třeba na to, jak USA špehovaly Angelu Merkelovou a další západní spojence u nás v EU. Tohle mu nevadí? Vždyť je to také vměšování. Pravděpodobně dostal od kamarádů ze CIA instrukce, že má bojovat proti nastupující ekonomické jedničce – Číně. Jenom nechápu, proč se my vždycky musíme zaplést do takových hrátek. Z bývalých přátel jsme udělali nepřátele a z nepřátel přátele. A bývalí přátelé nás ve všem předběhli, ať v technologiích, vývojem, ekonomikou. Čína je jedním z největších trhů na světě a v dnešním multipolárním světě je nutné spolupracovat se všemi na budoucnosti lidstva, a ne si hrát na to, že s Jardou jo, s Lojzou ne a s Karlem už tuplem jo a s Bedřichem raději ne.

Autor: 
Jan KLÁN