Dnes a denně slyšíme z různých médií oslavné ódy na uplynulých 30 let. Na otázku, co nám toto období přineslo, většina dotazovaných odpovídá: svobodu. Asi jiné kladné stránky dnešní doba nepřinesla.
Zamýšlí se však lidé nad obsahem slova svoboda? Jakou svobodu mají na mysli? Nejčastěji zase odpovědí, že je to svoboda cestování. Kolik lidí této svobody a jak využívá? Jaké poznatky si z jiných zemí přivážejí?
Jsou ale i jiné svobody. Svobodně se účastnit politického života, chodit k volbám, a tím vyjádřit co chci a nechci. Této svobody také dost lidí nevyužívá, neboť dospěli k názoru, že ať zvolí tu, či jinou stranu nebo hnutí, stejně si politici budou dělat, co chtějí, bez ohledu na jejich názor. Někteří politici zašli až tak daleko, že se vyjadřují o té části voličstva, která jim právě nedala hlas a zabránila jim v přístupu k moci, jako o lůze, nesvéprávných starcích, nevzdělancích a vůbec jako o lidech, kteří by neměli vůbec do veřejných věcí mluvit.
Jak je to se svobodnou volbou prezidenta? Když byly potíže s volbou V. Havla jako hlavy státu (zvítězil v parlamentu jen o hlas, a to ještě byl poslanec Sládek na jeden den zadržen), začala pravice vymýšlet jiný druh volby, a to všelidové hlasování. To bohužel nesplnilo svým výsledkem očekávání havlistů, a jako na potvoru již dvakrát zvítězil Miloš Zeman. Ani svobodné házení vajec na prezidenta, ani svobodné útoky na jeho zdravotní stav, ani jiné svobodné zneuctívání prezidentského úřadu červenými trenkami nezabránilo svobodnému rozhodnutí většiny voličů, kteří ho opětovně zvolili hlavou státu. Dnes ODS svobodně mluví o změně volby prezidenta na jiný systém, který by lépe vyhovoval jejich kandidátům.
Tyto svobody jsou důležité, ale mnohé občany trápí zcela jiné svobody, jako např. svobodně se zadlužit na celý život, svobodně nalítnout mnoha podvodníkům s hrnci, dekami, energií či prodejem vlastního bydlení za vidinou přislíbení nějaké mizivé odměny. Máme dnes i svobodu žití na ulici ve zcela pro člověka nedůstojných podmínkách, platit nehorázné poplatky exekutorům, svobodu nechodit do práce, i když by člověk rád pracoval, ale pro svůj věk, zdravotní handicap či že je matkou, se mu pracovních příležitostí nedostává.
Máme svobodu, ale ta za branou pracoviště končí. Běda, kdyby se pracovník ozval, měl nějaké nároky, kritizoval přístup nadřízených, pak má svobodu být bez práce.
Ale i ta svoboda v médiích končí tam, kde se rozchází oficiálně protežovaný názor s názory jiných myšlenkových proudů. Nositel odlišných myšlenek je dehonestován, pomlouván, jsou o něm šířeny polopravdy, jeho myšlenky jsou vytrhávány z kontextu, překrucovány. Mediální kampaň vyvolává vášně, vede k nenávisti, vytváří rozdělení společnosti.
Mnozí za získání některých svobod, kterých často ani nevyužívají, zaplatili příliš vysokou daň. Svoboda jednotlivce, ale i celých skupin by měla být vyvážena i určitou ochranou zájmů většiny. Vedle svobody by měly být i povinnosti a zodpovědnost.