Příprav na 30. výročí listopadových událostí jsme od jara zažili už tolik, že je to pro mnohé normální lidi jak se říká „přes závit“. Zapneme televizi (nejlépe tu českou, nezávislou), nastartujeme internet, otevřeme noviny a už se to na nás valí. Pořád slyšíme o hrůzách komunismu u nás. Ptám se mladých historiků: on tady nějaký byl?! Socialistické zřízení mělo přece jenom řadu odlišností. Chtělo by to při hodnocení minulého režimu trochu objektivního pohledu. Už proto, že z tehdejší práce, obětavosti a důmyslu našich lidí čerpáme a rozdáváme do zahraničí ještě dnes.
Nemám valnou důvěru v nejrůznější ankety, ale výsledek jedné z nich potvrdil, co slyším na besedách, jednáních nebo v osobních rozhovorech. Čtenářů Deníku se redaktoři ptali: Žilo se za komunismu lépe? Odpověď: čtyřicet procent lidí starších čtyřiceti let si myslí, že poměry před revolucí byly lepší. Buďme objektivní a nestrašme děti už od mateřské školy tím „komunismem“, to chci jenom připomenout. Ono to v tom kapitalismu není pro většinu lidí žádná pohádka (statisíce bezdomovců, téměř milion lidí v exekuci, sociální jistoty nic moc, náklady na bydlení stále vyšší…
S blížícím se kulatým výročím neustále přibývá „ublížených“ (těch je snad polovina národa) a „hrdinů“, kteří škodili minulému režimu. Řadu z nich osobně znám a musím přiznat, že jim v mnoha případech nechybí bujná fantazie. Ale, co by neudělali pro to, aby ospravedlnili názorové veletoče a účelové přebíhání z jedné politické strany do druhé. Většinou spoléhají na to, že ubývá pamětníků, kteří by poopravili skutečná fakta. Ale to všechno je o charakteru a svědomí každého z nás.
Jedno je jisté. Listopadová revoluce znamenala nejen změnu vnitropolitických a zahraničních vztahů, ale především majetkový převrat. A tak se dnes musím ptát: kdo nastartoval divokou privatizaci, kdo zapříčinil odliv stovek miliard korun do zahraničí (bankám, nadnárodním společnostem, pochybným strategickým partnerům), kdo se napakoval u nás na úkor poctivých pracovitých lidí?
V letech 1992 až 2005 provázely privatizaci státního majetku excesy, chyby i zločiny, které vedly k obrovským škodám. Je dobře, že po mnohaletém úsilí dokázali poslanci KSČM prosadit v červnu letošního roku usnesení o nepromlčitelnosti těchto podvodů.
Zaujalo mě suverénní pojetí svobody celé řady, zejména mladších spoluobčanů: „svoboda je to, že si mohu dělat, co chci“. Ano, tento výklad svobody v průběhu třiceti uplynulých let zanechává nedozírné následky. Podle toho vypadá morálka a charakter bezpočtu lidí a tomu odpovídá i jejich přístup k povinnostem vůči společnosti, vůči svému okolí, sousedům a spolupracovníkům. Vždyť přece demokracie není anarchie.!
Mám dojem, že hesla „Nejsme jako oni“, „Pravda a láska proti lži a nenávisti“ tak trochu vyčpěla a my jsme svědky nedobrých vztahů a závisti, která v řadě případů přechází až v nenávist. Hodně lidí vystřízlivělo z planých slibů tehdejších politiků a hodnotí je dnes už jinak.
Závěrem chci zdůraznit: Oceňme vše dobré, co se podařilo v uplynulém období pro naše občany udělat, a nepřehánějme oslavy, které navíc stojí miliony korun.