Všimli jste si, kolik kdysi prosperujících podniků zmizelo v propadlišti dějin či různých privatizátorů majících jediný cíl, získat peníze za každou cenu? Před pár dny jsem nechtíc vyslechl rozhovor dvou mladých maminek: »Víš, kolik stojí pro Pavlíka boty na zimu?« Druhá: »Ani se neptej, máš jen Pavla, ale já musím koupit pro dvě děti.«
Abychom od těch bot neutíkali. Bývalo u nás i několik obuvnických učilišť. Dnes je tomu bohužel jinak. Obuvníka aby člověk lupou pohledal, a tak nezbývá, než doufat, že doba podivných privatizací je za námi a lidé opět objeví kouzlo poctivého řemesla, třeba zrovna toho ševcovského. Někdy v tom vzpomínání je nejen nostalgie, ale i kus tvrdé pravdy, že ne vše se povedlo.
Generace našich dětí a vnoučat žije dneškem, ale je dobré vědět, jak si někteří upravili svobodu a demokracii k obrazu svému nebo těch, kteří nám tu nově vládli. Modrý pták rozepjal svá křídla a vyvolení mohli vše. Výsledkem jsou pozůstatky této moci, které řešíme dodnes.