Dovolte mi malé zamyšlení nad demonstracemi, které nyní máme v naší zemi. Zamýšlím se, protože necítím, že by bylo vše v pořádku, pokud jde o informace občanům, např. komerční server NEWTON Média, a.s. registruje, že Mikuláš Minář je zmiňován za 2 dny po demonstraci na Letné celkem 289krát mediálními tituly…! Když vážných informací, které by měly dojít veřejnoprávními médii k lidem, je mnohem víc.
Vůbec nezpochybňuji právo občanů na pokojné shromáždění, nakonec po 17. listopadu 198 se staly požadavky na právo shromažďovací a právo petiční jedněmi z nejsilněji akcentovaných požadavků na tehdejších demonstracích a následně také jedněmi z prvních schválených zákonů rekonstruovaným Federálním shromážděním (27. březen 1990).
V tomto smyslu je možné uvést, že nedělní demonstraci na Letné, organizovanou „Milionem chvilek pro demokracii“, je potřebné v tomto smyslu považovat za zákonnou.
Jinou záležitostí je, kam směřovat pozornost zákonodárců. Podle nejen mého názoru je ale potřebné se věnovat obsahu některých sdělení, která byla určena čtvrtmilionovému shromáždění občanů a po přenosu v médiích i dalším občanům:
Nejvíc mne zarazilo spojení s cizí mocí, tedy odkaz na podporu ze zahraničí, jakoby pro svolavatele neplatil čl. 1 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tedy právo každého národa si svobodně vybrat svůj politický režim a využívání svých přírodních zdrojů.
Druhý, možná ještě problematičtější návrh, byl ve skutečnosti Návod neústavního postupu. Snadno vysvětlím, internetový deník Aktualne.cz uvedl 25. 06. 2019 ve svém článku s názvem: „Nechceme měnit výsledky voleb. Ať vládne ANO, ale bez Babiše, tvrdí lidé kolem Mináře“. A skutečně hned ve svém prvním odstavci sděluje, že „Pokud by chtěl premiér Andrej Babiš ukončit demonstrace v ulicích, patrně by postačilo, kdyby místo sebe nominoval na post předsedy vlády někoho jiného ze svého hnutí ANO. Za dostatečné řešení to považuje řada organizátorů demonstrací Milionu chvilek pro demokracii z různých míst Česka, které deník Aktuálně.cz oslovil.“ (konec citace článku autora Radka Bartončíka). A aby mi někdo nemohl vyčítat vytržení z kontextu…, jiný příklad. Mikuláš Minář ale v pondělí 24. 06. 2019 v přímém rozhovoru s redaktorkou Seznam.zpravy.cz Martinou Spěváčkovou doslova uvedl: „Kdyby Babiš odstoupil a dal tam Schillerovou, tak nemůžeme říct ani popel.“ A do třetice, rozhovor s předsedou spolku Milion chvilek Mikulášem Minářem po demonstraci na Letné. (Video: Seznam.cz) ( Jde o článek a VIDEO s názvem: „Zaplněná Letná? Něco neuvěřitelného. Nic nekončí, problémy Babiše budou přibývat, říká Mikuláš Minář.“)
Ale takový postup platná Ústava České republiky nepřipouští. To už nejsme mimo ústavu, ale přímo proti ústavě.
Demisí premiéra dochází k demisi celé vlády a řešení je na prezidentovi republiky, který navrhuje nového předsedu vlády, ten si pak vybere členy vlády…, do třiceti dnů se pokusí získat důvěru Poslanecké sněmovny atd., atd.
Prakticky by se tak Česká republika vrátila do období začátku roku 2018, kdy po vítězství Hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny došlo k několikaměsíční „vládní krizi“! Demonstranti si tedy přejí vyvolat chaos?!
Třetí problém je návod jiného porušení ústavního principu – práva osobního vlastnictví:
Jde o výzvu, aby se Andrej Babiš „zbavil svých médií“. Je to poměrně razantní pokus zrušit jedno z nejzákladnějších práv člověka, právo na vlastnictví, které upravuje ústavní zákon – neoddělitelná součást ústavního pořádku České republiky - „Listina základních práv a svobod. Právě tento právní dokument, který byl přijat až po listopadu 1989 je uceleným ústavním dokumentem, který zakotvil tradiční demokratická práva a svobody. Upřesním: Listina zaručuje každému právo vlastnit majetek a přiznává vlastnickému právu všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu. Většinou na to poukazuji, když někdo chce zase privatizovat zbývající majetky státu nebo omezit veřejný sektor. Pokud bych to nezmínil, jistě by se strhla vlna kritiky, že neargumentuji vždy stejně.
Bylo by možné poukazovat i na jiná tvrzení řečníků mítinku, transparentů a hesel shromáždění, zejména ta xenofobní, ale to není předmětem této glosy.
Nakonec musím potvrdit, že KSČM se pochopitelně cítí poškozena tvrzeními, že: „Ve vládě ČR jsou znovu „nalezlí komunisté“, že je zcela systémově naše podpora koaliční vládě ČR a to za určitých, veřejně známých písemně stanovených podmínek, dehonestována tvrzením, že máme své ministerské trafiky a posty, je to sprostá lež, ale to není záležitost, kterou by mělo řešit vedení KSČM, ale spíše politické subjekty a strany, které měly a mají ve svých řadách bývalé kariérní komunisty.
KSČM, i když je jedinou parlamentní stranou, která je přítomna v Poslanecké sněmovně nepřetržitě od roku 1990, nikoho v nejvyšších orgánech státní správy neměla a nemá!