Návrh ústavního zákona, jehož cílem je výrazné zvýšení ochrany vody, přírodního a nerostného bohatství v ČR, podali komunisté. Inspirovali a poučili se u mnoha zemí v Evropě i ve světě, a také z úpravy, kterou mají v ústavě Slováci.
Voda je podle KSČM strategickou surovinou nejvyššího významu a měla by mít ústavní ochranu, a to s ohledem na její zranitelnost především v souvislosti s nastupujícími klimatickými změnami. Jak řekl na tiskové konferenci místopředseda ÚV KSČM a místopředseda ústavně právního výboru Sněmovny Stanislav Grospič, stát by si měl ponechat základní kontrolní rozhodovací pravomoc, jak bude s přírodním bohatstvím nakládat, což by mj. mělo zabránit i různým spekulacím s přírodními zdroji. Ústava ČR by se měla rozšířit o toto znění: »Voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství, je ve vlastnictví České republiky. Česká republika chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby, i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací.«
Připomeňme, že ochrana vodních zdrojů, udržení vody v krajině, ochrana nerostného bohatství je jednou z priorit politiky KSČM. Byla to i jedna z podmínek, na základě které se komunisté rozhodli podpořit vznik menšinové vlády ANO a ČSSD. Nyní nastal podle KSČM čas důsledně v zájmu všech občanů tyto věci plnit. »Vycházeli jsme při zpracování návrhu zákona z dlouhodobých problémů posledních let, s nimiž se v období sucha potýkali nejen čeští zemědělci, různá průmyslová odvětví, ale i všichni občané. A také z problémů, kterými se zabývaly různé instituce i Česká akademie věd,« řekl Grospič.
Je podle něj nezpochybnitelným faktem, že průměrná roční teplota na území České republiky se za 200 let zvýšila zhruba o 1,1 stupně Celsia. Množství srážek je přitom i přes pokles v posledních letech dlouhodobě přibližně stejné. Jsou však intenzivnější a střídají je delší období bez dešťů. To se zřejmě v příštích letech nezmění. »Přitom v ČR je zhruba 11 procent krajiny zastavěno, dvě procenta tvoří vodní plochy, zbytek je zemědělská – 53 %, a lesnická – 34 %, krajina. Aby bylo možné udržitelně, tj. i pro další generace, využívat to, co produkce krajiny poskytuje – potraviny, energie, dřevo – musíme dnes více než kdy jindy preferovat opatření k ochraně půdy a vody,« prohlásil Grospič. Poukázal na to, že rychlá degradace půdy a neschopnost zadržet vodu v krajině výrazně ohrožuje samotnou zemědělskou produkci. Zdůraznil, že voda i ostatní přírodní zdroje a nerostné bohatství si zvýšenou ochranu z mnoha důvodů proto zaslouží.
Pitná voda strategickou surovinou
»Voda má hodnotu nejen ekonomickou, ale i ekologickou. Pětina lidstva nemá přístup k nezávadné vodě, 2,6 miliardy lidí postrádá hygienické zázemí. Ve 20. století zmizela polovina světových mokřadů. Tři miliony lidí ročně umírají na choroby způsobené kontaminovanou vodou a špatnou hygienou (průjmová onemocnění, malárie atd.), 90 procent z nich jsou děti do pěti let,« píší komunisté v důvodové zprávě k návrhu zákona. O to nepříjemnější je podle nich skutečnost, že se zásoby sladké vody na Zemi snižují. Podle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství klesly zásoby vody v Evropě o třetinu, v Asii o tři čtvrtiny a v Africe o dvě třetiny! Rozdíly mezi zásobami vody a její spotřebou se stále prohlubují a lze předpokládat, že spotřeba vody bude stále stoupat. Pitná voda se stává strategickou surovinou a do intenzivně využívaných zemědělských oblastí se musí přivádět z velkých vzdáleností.
»Život každého z nás závisí na vodě, její kvalitě i dostupnosti. Ne každý však má tu možnost využívat plnohodnotně a dostatečně zásoby vody, které jsou na Zemi nerovnoměrně rozložené časově i prostorově. Voda – krev Země, vyskytující se na planetě od jejího zrození, umožňuje zajišťovat existenci nám i budoucím generacím, ekosystémům i živočichům a podporovat tak kvalitu životního prostředí v daném území. Voda v každé době ovlivňovala vznik a vývoj civilizací. Nedostatek vody, vysoušení krajiny a zasolení půdy často podmínil (a předpověděl) i její zánik, tak jako kdysi dávno u starověkých civilizací u Nilu, Eufratu, Tigridu nebo Gangy. Voda je domovem mnohých živočichů,« stojí v odůvodnění návrhu ústavního zákona. Zní to příliš nadneseně? Ale copak není pravda, že pro člověka je voda nezbytná? Proto si ji musíme vážit a chránit ji. Udržovat její přirozené zdroje, nedovolit snižování světových zásob znečišťováním. Nedovolit kácení deštných pralesů, jinak by se mohlo stát, že se změní klima na planetě a vody budeme mít nedostatek.
Ministerstvo zemědělství ve středu oznámilo, že si nechá k možnosti zakotvit ústavní ochranu vody vypracovat odborný posudek. Uzavře k tomu smlouvu s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy. Záměr zajistit ústavní ochranu vody a půdy oznámili již také lidovci, návrh míní předložit do měsíce. Chtějí, aby ústavní článek zněl, že »stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vodních zdrojů a půdy, a ochranu přírodního bohatství«.
(ku)