Každý chce zanechat v prachu dějin svou stopu. Jde ale o to, zda bude zřetelná a lidé jí budou chtít následovat, nebo rozmazaná, připomínající spíše kaluž špíny. Zástupce České biskupské konference Adolf Pintíř z českobudějovické diecéze si možná myslel, jak skvělé kontury bude mít ta jeho. Doprovázel řezenského biskupa, když sloužil bohoslužbu pro účastníky sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Podle tiskových zpráv při tom biskup připomínal historické vazby na Čechy. Nepodařilo se mi jeho projev dohledat, a tak nevím, zda také hovořil o tom, jak řezenské biskupství bránilo založení pražského, aby nepřišlo o výnosy od věřících z našeho knížectví. Ve středověku přitom vlastní církevní správa byla nezbytnou podmínkou samostatnosti státu. Až se dcera Boleslava I. Mlada rozjela do Říma a přivezla odtud potřebnou listinu přímo od papeže. Na sjezdu se vzpomínalo na leccos, ale Bernd Posselt by chtěl už konečně víc. Vždyť už v roce 2013 Petr Nečas v Mnichově vyjádřil lítost Česka nad příkořím způsobeným sudetským Němcům po druhé světové válce. V roce 2016 se konečně na setkání landsmanšanfu objevil i člen vlády Daniel Herman za KDU-ČSL a i když už není ministrem, jezdí dál. Vstřícná slova českého velvyslance v Německu Tomáše Jana Podivínského vyvolala další nadšení. Sjezd bude někdy příště v České republice, napadlo Bernda Posselta. Německý ministr vnitra Horst Seehofer sice tuto myšlenku přivítal, ale podle něho ještě čas nenazrál. Snad za pár let.
Kdy? Zřejmě až se podaří přehlušit hlasy rozumu, které poukazují na to, kdo rozpoutal druhou světovou válku. Že po jejím skončení výbuchy hněvu v některých místech byly pochopitelné. Miliony obětí na válečných polích, další miliony v německých koncentrácích a v neposlední řadě desetitisíce popravených vlastenců v protektorátu Čechy a Morava. Tak to prý už je dávno a je čas na smíření. Naneštěstí i podle převažujících pořadů v České televizi by to mělo znamenat mlčení o příčinách války a systematického vyhlazování lidí a pouze pokorné ponížení za to, že se naši rodiče a prarodiče někde nezachovali šlechetně k těm, kteří politiku Hitlera podporovali a často se na zvěrstvech podíleli. Nechci nad touto snahou některých politiků a novinářů mávnout rukou, protože může mít dalekosáhlé dopady. Může rozmetat stopu generací našich obyvatel, kteří bojovali za národní svébytnost a vlastní stát. Má vyvolat pocit viny, který by ale měli mít úplně jiní. V dnešním světě je řada ohnisek války a situace působí mnohdy chaoticky. Stopou, kterou si stále musíme prohlížet, je právě poselství, že je třeba zkoumat příčiny vzniku konfliktů a snažit se jim postavit. Teď nám připadá, že je vše bezvadné. Žijeme přece v bezpečné zemi. Jenže pokud budeme lhostejně přikyvovat vzkazům, nyní už od potomků odsunutých sudetských Němců, může nakonec válka zaklepat i na naše dveře. Nerozeznáme, že se blíží. Pak už by málokdo z nás měl šanci nějakou stopu v dějinách vůbec zanechat. Stali bychom se jen tím prachem.