Klasikové marxismu-leninismu nás učili tomu, že podmínky pro správnou revoluci jsou určovány objektivním a subjektivním činitelem.
Objektivním činitelem je neschopnost kapitalistického hospodářství a vládnoucí elity řídit procesy v přijatelných podmínkách, to vše při vzniku zmatku a různorodosti cílů, navzájem se popírajících mezi kapitalistickými státy a vznik následného chaosu bez vize řešení. Subjektivním činitelem je připravenost proletariátu převzít zodpovědnost a bojovat za své zájmy v jednotě vůle a ideových cílů.
Omlouvám se znalcům, že necituji doslovně, ale toto mi zůstalo z mých mladých let v hlavě, a když nyní přemýšlím, v jaké fázi vývoje společnosti se nacházíme a co dále dělat, moje otázka zní, zda se jako etablovaná politická strana máme aktivně zapojit do vzniku chaosu a přispívat tím ke vzniku objektivních příčin revoluce nebo raději vyčkat až vzniknou přičiněním samotného kapitalismu?
Pokud by odpověď zněla aktivně se zapojit, potom máme ideální příležitost vnášet do společnosti témata, se kterými si kapitalismus neví rady a uchyluje se tak k řešením hodným diktatury inkvizice nebo fašismu. Taková globální témata nedostatku vody, problematika fosilních paliv a znečištění země plasty, masová migrace za šťastnější budoucností nebo fundamentalistická náboženství, by nám umožnila urychlit odhalení bezradnosti kapitálu a elit chtít řešit tyto otázky bez přímého a tvrdého dopadu na občany, a tím růstu nespokojenosti s tímto systémem.
V subjektivní podmínce revoluce si taky ale musíme položit otázku, zda jsme schopni nabídnout pro proletariát jiná řešení, než nabízí stávající systém. A to řešení ideově silná, konkrétní, internacionální a spravedlivá k většině, ne jenom k vlastním občanům, pokud chceme hovořit o globálních tématech. Správnou odpověď na tyto výzvy musíme znát ale v každém případě. Pokud zvolíme cestu řešení nabízeného kapitálem, nemůžeme očekávat změny a když tak k horšímu, protože jednoduchá a rychlá řešení konečné otázky vedou mnohdy do plynu. Poučení z historie si vzít můžeme, není to však historie moderní, ale ta mnohem starší, kdy národy stály před podobnými výzvami a jak již víme, moc neuspěly. Padly mocné říše, i když se snažily izolovat a barbary ničit nebo ignorovat, padli ti, kteří se starali jen o blaho sebe sama a ostatní měli jen jako zdroj otroků a surovin. A také skončili ti neskromní, kteří chtěli čím dál více a více, až to k nim přilákalo ostatní kořistníky, kteří je nakonec zničili.
Izolovat se, zavírat oči před vnějším světem a myslet jen na své blaho prostě není dlouhodobou cestou a správným podhoubím pro revoluci dle našich klasiků. Proto „Česká levice společně“ není jen jednorázovým volebním heslem, ale vznikající platformou formující názory ne jenom u nás, ale i v celé Evropě. Platformou, kde nejsou žádné názory v nemilosti, platformou, kde má každý právo obhajovat své myšlenky, ale také má velkou povinnost slyšet a snažit se pochopit myšlenky druhých. Pouze v širokém konsenzu jsme totiž schopni porazit tu jednoduchou myšlenku kapitálu, že peníze jsou vše.