Jen dvakrát se od onoho slavného 1. máje roku 1890 nám, kteří se hlásíme k potomkům zmíněných devadesátníků, pokusili sáhnout na tento svátek. Dokonce za velké války se slavil a v roce 1918 dokonce měl tak silný sociální a národnostní podtext, že se habsburské mocenské orgány zalekly a naopak české snahy po změnu dostaly další významný podnět. Poprvé 1. máj zakázali nacisté, kteří zbytek republiky 15. března 1939 násilně obsadili, po druhé to byli tzv. demokraté, z nichž někteří si slovo demokracie dokonce dali do názvu, po listopadu 1989, a to dokonce zcela nedávno. Byly nám naopak vnucovány církevní katolické svátky, i když jim byl třeba dán demokratický nátěr. Polistopadové pokusy však neuspěly. A neuspějí ani v budoucnosti, i když nepochybuji o tom, že někteří představitelé, sdružení ve stranách s revoluční rétorikou, ale antirevolučními činy, mohou znovu tento podnět přinést.
Jenže lze jistě se pokoušet zakázat Svátek práce, ale nelze zrušit rozdělení společnosti na ty, kteří žijí jen ze své práce, a na ty, kteří si po Listopadu přivlastnili nesmírný majetek a kteří ho dále rozšiřují díky práci těch prvých. Tak to je ve skutečnosti, tak to teoreticky i zdůvodnil Karel Marx.
Již zítra se zase na různých místech naší republiky, a v mnoha zemích světa, sejdeme, abychom společně manifestovali svou touhu po lepší společnosti, proti nezaměstnanosti, obohacování jedněch a pauperizaci druhých, po skutečné demokracii, a ne jen pro ty, kteří si mohou zaplatit média, jež hlásají jejich »pravdy« či »mají nárok« na více zdraví, svou touhu po míru, jenž zásluhou Spojených států a paktu NATO je v ohrožení. Nebude nás málo, protože není málo těch, kteří stále musí vystačit s penězi měsíc od měsíce, kteří se zadlužují, aby se dostali do bludného kruhu, kteří musí žít na ubytovnách a třást se, aby »páni majitelé« zase nezvýšili nájmy, jejichž mzdy jsou hluboko pod oficiálně uváděným průměrem. Není málo ani důchodců, kterým se jednou rukou důchod valorizuje, a druhou se obecně zdražuje základní zboží, a to v průměru o větší částku, než jim byla přidělena. Je rozdílná kvalita potravin u nás a ve »starých zemích« Evropské unie a Evropský parlament tomu rázně neudělal přítrž, za stejnou práci jsou u nás nižší mzdy než na západ od našich hranic, miliardy z naší práce mizí do kapes zahraničních majitelů dříve nám patřících továren anebo bank, které byly po podivné privatizaci oddluženy a následně prodány do zahraničí. A tak lze pokračovat.
Je proč manifestovat a ukázat svou odhodlanost, to, že jsme tady, my lidé žijící ze své práce, z práce svých rukou a svého mozku. Proto se zítra, jako tomu bylo v 1. máji roku 1890, znovu sejdeme. Proto vás všechny, soudružky a soudruzi, přátelé, zvu na zítřejší májová shromáždění.