Narodila jsem se v roce 1993 v Kroměříži. Do 11 let jsem vyrůstala v menší obci jménem Divoky. Byla jsem členkou jezdeckého klubu (jízda na koních) a gymnasticého kroužku. Následovalo stěhování do jiné obce a tomu jsem přizpůsobila svoje zájmy. Více jsem se zaměřovala na školu a zájmy hledala. Na druhém stupni základní školy jsem se zúčastnila několika vědomostních soutěží, navštěvovala dramatický kroužek, se kterým jsem několikrát vystupovala v divadle. Měla jsem možnost zúčastnit se šachového turnaje a ze zhruba 25 dětí ve věku od 12-15 let jsem se umístila na 5 místě. Zúčastnila jsem se i různých výtvarných soutěží v rámci okresu Kroměříž a umístila se také na prvním místě.
Už od mala jsem chtěla být veterinářkou. Podala jsem přihlášku na dvě střední školy a nakonec se mi podařilo dostat se na tu, která pro mě byla prioritní. Tou byla Tauferova SOŠ veterinární v Kroměříži. Během střední školy jsem se zúčastnila dvou zahraničních praxí v Polsku a v Itálii. Ve studiu na vysoké škole jsem dále nepokračovala. Po maturitě jsem se přestěhovala do Českých Budějovic v jižních Čechách. Zde jsem hledala práci v oboru, ale žel jsem ji nenašla. Proto jsem také přechodně pracovala jako pokladní.
Po přeřazení mého přítele na mezinárodní kamionovou dopravu jsem postupně složila potřebné zkoušky a získala řidičské oprávnění k řízení kamionu. Od této doby pracuji také jako řidička mezinárodní kamionové dopravy. Od komunálních voleb v roce 2018 jsem členkou komise životního prostředí v Jindřichově Hradci, kde nyní žiji. Mimo práci a politiku se věnuji sportovní střelbě.
Z mého kandidátského profilu zde::
Nejsem podnikatelkou, ani člověk s bohatým rodokmenem, jsem řidička kamionu, pracující člověk, kterému nezáleží jen na sobě, ale také na dobrých pracovních podmínkách a odpovídajícím finančním ohodnocením pro všechny poctivé, snaživé pracující lidi a také na důstojných podmínkách pro lidi, kteří celý život pracovali a nyní jsou už v důchodu. Vadí mi, že to není samozřejmé a chci přispět k tomu, aby se to změnilo. S tím jsem začala být politicky aktivní, s tím jsem vstoupila do KSČM a s tím jdu i do voleb. Bývala jsem toho názoru, že i když se mi něco nelíbí, tak můj jediný hlas nic nezmění, Nezajímaly mě volby, ani politické strany. Byl to můj přítel, kdo ve mně vzbudil političku. Neustálé vztekání se nad politickou situací a nespravedlnostmi vygradovalo tím, že přítel praštil jednou do volantu a oznámil mi, že podává přihlášku do strany. Diskuze s ním mě natolik nadchla, že jsem při tom praštila do stolu a vstoupila také.