Jen kolize práv?
Senátor Doubrava vyzývá v otevřeném dopise ombudsmanku, aby se přijela přesvědčit, že prostor před domy v Předlicích, který nedávno nechala radnice očistit od několika tun domovního odpadu, je opět tímto odpadem zaplněn, neboť jej z oken vyhazují nájemci bytů v této tzv. vyloučené lokalitě. A developerská společnost Trigema sděluje, že nájemné za jeden metr podlahové plochy bytu v Praze se pohybuje ve výši 340 – 400.- Kč. Takže za šedesátimetrový byt, zaplatíte, spolu s nezbytnými službami, částku ve výši bezmála průměrné měsíční mzdy, nebo dvojnásobku průměrného důchodu. To jsou dva „konce“ téhož problému, jehož řešení není v dohledu: ministryně práce a sociálních věcí hodlá prý předložit zákon o dostupném bydlení a ministerstvo místního rozvoje zase hodlá předložit zákon, který má pomoci obcím s výstavbou sociálních bytů.
Ani jeden z těchto legislativních opatření však aktuálně nevyřeší žádný z problémů, které občany, ať již bydlící nebo nebydlící trápí. Považujeme za celospolečenský úkol boj s tzv. „ obchodníky s chudobou“, ačkoliv tito jsou jediní, kteří zajišťují jakési „bydlení“ pro občany, kterým my neumíme dopomoci k důstojnému bydlení jinak, než jejich prostřednictvím. Stále však chováme jakousi naději, že tento problém vyřeší obce, ačkoliv je zcela zřejmé, že obce, které nyní bourají domy ve vybydlených a vyloučených lokalitách žádné nové domy a byty určené z logiky věci k budoucímu vybydlení stavět nebudou. Náš „boj“ s obchodníky s chudobou ovšem zase nejde tak daleko, abychom se odhodlali k radikálním změnám právních předpisů, které by tento záměr učinily efektivním. Změna občanského zákoníku (§1184), která by reálně umožnila zrušit vlastnictví majitelům bytů, kteří zdevastované byty přenechávají jiným, od kterých požadují zcela nepřiměřené nájemné, ale .které ovšem reálně vybírají od ochotně platícího státu. Změny zákonů, které by umožnily ochranu společného majetku řádných družstevníků a řádných vlastníků bytů…
Část občanů se „pobaví“ nad televizním seriálem „Most“, ukazujícím bydlení v jednom z našich mnohých „Chánovů“. A jiná část občanů žádá jeho zákaz, neboť prý uráží důstojnost některých. Jakpak by ne: v málokteré oblasti života společnosti se tak proplétá rasismus, politická korektnosti, xenofobie a lidská práva, jako je tomu v oblasti bydlení. Právo vlastníka zacházet se svým majetkem jakkoliv, právo lidí na důstojné bydlení, neodvislé od ekonomické úspěšnosti, právo nebýt obtěžován chováním jiných, právo nájemce žít v bytě podle svého… „K omezení základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení nepředpokládá, může dojít v případě jejich kolize. V případě závěru o opodstatněnosti priority jednoho ze dvou v kolizi stojících základních práv, je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí rovněž využití všech možností minimalizace zásahu do druhého z nich“ vyslovil ve svém nálezu z 28.7 2003 Ústavní soud.
Nějak se to nedaří a tak zakazujeme pobyt, zakazujeme sedět na lavičkách, zakazujeme vyplácet sociální dávky v obcích. V zoufalé, ale neúspěšné snaze aby důstojnost života a lidská práva byla zachována všem a nikoliv jen některým. A vůbec to není jednoduché: právě v současné době vláda shání nového, nebo novou zmocněnkyni vlády pro lidská práva. Pánbůh mu nebo jí pomáhej….
Právo 25.2