V sobotu, v předvečer »Února«, jsem se v Haló novinách podrobně zabýval únorovými událostmi. Snažil jsem se ukázat, jak se pokoušejí pravicová média jim dát opačný akcent, jak se stále zaštiťují slovem »puč«, protože jim chybí jiné argumenty. Včera, 25. února, nám znovu Česká televize v souvislosti s výročím upálení Jana Zajíce zdůrazňovala slova o »komunistickém puči«.
Znovu se vyhnula faktu, kdo vlastně únorovou krizi vyvolal, tomu, že vše proběhlo přesně podle znění tehdejší platné Ústavy, a to dokonce té, která byla vytvořena za prezidenta Masaryka v roce 1920. Tyto informace se nehodí, zrovna tak jako se nehodí mnoho jiných informací, například o pravdě církevních restitucí. Proto se o nich mlčí. I o tom, že tehdy vláda, i po podání demise, byla usnášeníschopná a že podporu komunistům dali nejen sociální demokraté, ale také nestraníci Jan Masaryk a Ludvík Svoboda, že prezident Beneš postupoval striktně podle Ústavy. To ostatně po svém návratu do republiky po roce 1989 potvrdil i guru emigrace Pavel Tigrid. Pokud by tomu bylo jinak, pak by slovo »puč« bylo namístě.
Únor byl jistě významný moment našich národních dějin. Potvrzením vývoje od roku 1938, kdy lidé se začali přiklánět na stranu socialismu. A jen díky neschopnosti pravicových stran nemohlo být v klidu dokončeno plnění všemi dohodnutého programu Gottwaldovy vlády, tedy programu Národní fronty. A že šlo o prohru v politickém střetu, se přece nemůže přiznat, proto lži »o puči« se mají stát pravdou.