Dnes politici chodí za lidmi, ne naopak.
Jak hodnotíte výsledky X. sjezdu KSČM?
Realisticky. Delegáti se nějak vyjádřili, tak to musíme respektovat… Uvědomuji si, že sjezd byl vyvolán těmi katastrofálními výsledky, kterých jsme dosáhli ve volbách, a já bych za ně chtěla vyslovit omluvu, protože jsme za ně odpovědní tak nějak všichni, kteří jsme se podíleli na dosavadní politice. Někdo více, někdo méně, ale ten podíl odpovědnosti skutečně neseme jeden vedle druhého.
Teď máme mnoho úkolů, protože na nás čekají za rok evropské volby, ale ještě předtím komunálky a Senát, kde největší díl odpovědnosti nesou naše místní ZO a městské organizace, ale my jsme povinni jim pomáhat z centra a já pevně věřím, že se nám to podaří v míře, kterou ony budou potřebovat. Čtyři měsíce jsou krátká doba, ale předpokládám, že se to povede, některé věci už koordinujeme, a to je fajn.
Stala jste se místopředsedkyní mj. pro občanský sektor, kam spadá i práce s mládeží. Minimálně dvacet let se o potřebě oslovovat a získávat mladé v KSČM jen mluví, v praxi pak víceméně kde nic tu nic. Co chystáte v tomto směru za změny vy osobně, coby zatím nejmladší místopředsedkyně, aby se ty ledy konečně pohnuly?
Nejde o to, co chystám vyloženě já. Vždycky to musí být o týmové práci. Já jsem o situaci s představiteli Komise mládeže ÚV KSČM mluvila několikrát, teď se chystá tradiční celostátní setkání mladých členů a sympatizantů strany, kde věřím, že se budu moct také aktivně zúčastnit; ale jinak otázce rozumím. I já tvrdím, že to musíme vzít z druhého konce, že musíme konečně začít poslouchat, co nám ti mladí lidé říkají a vytvářet podmínky pro to, aby se jejich představy daly realizovat. Protože my jsme tady právě od toho. V praxi to znamená, že tam vidím nejen daleko hlubší komunikaci nejen s komisí mládeže, ale i s řadou sdružení občanského sektoru, která mají mezi svými členy řadu aktivních mladých lidí, co se podílejí na tvorbě programů boje třeba proti nulové bytové politice vlády, upozorňují na problémy, které mladé lidi opravdu trápí – ať je to nerovnost v přístupu ke vzdělání, při vstupu do reálného života atp. Mluvím o situaci, kdy se tito mladí natvrdo setkají s tvrdou realitou. Na tu obvykle narazí ve chvíli, kdy odejdou od rodičů a osamostatní se. Slova médií o tom, jak se všichni mají dobře, se pak po devíti deseti hodinách v práci, za které si odnesou 12 000 čistého, z nichž ještě většina padne na předražené bydlení, jeví poněkud jinak. V podstatě denně se s takovými případy setkávám.
Tím vším se dnes zabývají nejrůznější občanské organizace a já bych byla ráda, kdyby za tu dobu, která nám byla svěřena, se nám povedlo spolu s nimi napojit na tyhle mladé lidi. Zatím o sobě navzájem mnoho nevíme, a to je nevýhoda, která mě velmi mrzí.
Budou ale o to mít ony organizace nějaký zájem? Zatím se do spolupráce s KSČM většina z nich nehrnula?
Musíme to zkoušet. My řadu akcí pořádáme individuálně – jako KSČM, a přitom je tu řada odborníků, kteří jsou levicoví a bylo by fajn se s nimi pro začátek pobavit například formou kulatých stolů – co dál.
Tak jako jste v pondělí 4. června zajistila pořádání kulatého stolu odborníků v Evropském domě v Praze na téma návratu školské sociální práce do našich škol?
Přesně tak. Možná se tomu leckteří čtenáři pousmějí, ale tahle cesta skutečně je pole neorané a já jsem přesvědčena, že se to musí zkusit, že jiná tak silná šance, jak se dostat do širokého povědomí, nejen mezi mladými lidmi, prostě není.
Ale takovou (spolu)práci pak budeme muset umět i prodat, což se rovněž dosud těžce nedaří…
Víte, my si v KSČM musíme uvědomit, že doba, kdy lidé chodili za politiky, je až na pár výjimek pryč. Dnes politici chodí za lidmi, a to tam, kde jsou – a jestliže mám na jednom místě – třeba na Facebooku – až pět milionů voličů, tak bych se tímto směrem měla orientovat. Samozřejmě, že je to jedna z cest, jak hovořit i s mladou generací, která elektronickou komunikaci postavila na roveň klasické. Nicméně sociální sítě dnes nejsou jen o mladých – až jsem se divila, kolik věkově starších lidí aktivně tento informační kanál používá.
Tady vnímám tu oprávněnou kritiku (co se týče sociálních sítí), tady má strana pořád ještě neskutečné množství rezerv a měla by se zásadně posunout. A třeba právě to je ideální příležitost pro zapojení mladých lidí, kteří by jistě uměli pomoct například se změnou grafiky.
Já v tomto ohledu dávám za příklad prezentace Die Linke. Líbí se mi jejich komiksy – jednoduché vysvětlování složitých problematik, různá střižná videa na kanále Youtube atd. To vše je forma práce, kterou bychom měli začít zavádět. Ale mám indicie, že řada mladých lidí už tohle dělá ve svých okresech. Že se o to snaží, že dělají různé prostřihy či videospoty, je to ale pořád hodně ojedinělé, takže právě tam bychom všichni měli umět zabrat, v tom je ve 21. století skutečně budoucnost. Chce to dynamiku, jednoduchost, rafinovanost – doba je rychlá a my to musíme vzít v potaz. Opustit těžkopádnost, stereotypy a někdy až přílišnou formálnost.
Pokud vím, vy se o to na svých sociálních sítích snažíte osobně?
Rozhodně. Snad tedy v tom také budu moct jít příkladem, protože si tyhle komenty na sociálních sítích skutečně dělám sama, nepotřebuji k tomu žádný tým poradců jako pan premiér Babiš nebo někteří další politici; takže vím, co se v této oblasti děje a věřím, že jsem schopna taky vnést něco pozitivního…
Zmiňovala jste grafiku, týdeník Reflex minulý týden přišel s velmi profesionálním rozborem nedostatků KSČM, kde mj. kritizuje právě neatraktivní mediální prezentaci strany, včetně třeba neschopnosti změnit byť jen základní »facelift« loga, tj. přizpůsobit se alespoň kosmeticky moderním grafickým trendům. Co vy na to?
Už jsem naznačila, že my neumíme být pohotoví a moderní. Často spotřebujeme dva papíry opisů něčeho, co je možné říct v pěti i méně větách… Uvedu příklad. V ČSSD mají zálohové výživné, my navrhujeme náhradní výživné. Oba dva návrhy zákonů prošly Poslaneckou sněmovnou v minulém týdnu do druhého čtení. A ČSSD má dnes bannery, že »podařilo se nám prosadit zálohové výživné«, byť se tyto návrhy teprve ještě budou upravovat, slučovat a vyjde z nich nějaký kompromis. Ale my o tom de facto nemáme zmínku. A já se ptám proč?! Proč to neumíme udělat jednoduše graficky – to není o penězích, je to jen o tom nápadu, který dáte někomu, kdo ho zpracuje a umí odprezentovat. A my grafiky máme!
Takže jen někdo musí přijít, říct, že dneska prošlo tohle a tohle a odprezentuje to na sociálních sítích. Není řešení o tom 20 minut mluvit na tiskovce, kterou nikdo nebude chtít poslouchat, ale v tom, že vytvoříme jednoduchý banner, jednoduchý billboard, jednoduché sdělení pro lidi. To nám zoufale chybí a já jsem z toho nešťastná. Prosazuju to už dlouhodobě, ale všichni na mě zatím jen hleděli jako na nějakého mimozemšťana, takže si to teď děláme jakoby sami a ono se to osvědčuje. Dáte dohromady dvě, tři věty na banner, nasdílíte to a je to super! Já v eurovolbách přesně tuhle formu budu používat jako jeden z nástrojů volební kampaně, jako jednu ze strategií oslovování voličů.
Co argument, že to už není cesta pro starší členy strany?
Není pravdivý. Opakuji, že hodně seniorů je už dnes na internetu, ale i ti, co nejsou, tak mají šanci. Stačí prostřednictvím Haló novin ty grafické bannery a prezentace dostat mezi čtenáře, aby si je mohli vystřihnout, namnožit a poslat dál mezi lidi, kteří Haló noviny zatím neznají. Teď se to povedlo ohledně sedmi bodů, kterými podmiňujeme naši toleranci vlády, fakt to zafungovalo. Členská základna se k nim bezprostředně dostala a nemusela se po tom někde složitě pídit v dlouhých referátech a projevech našich lídrů, získal se tím čas a ukázala se akceschopnost.
Ve zmiňovaném materiálu u pravicové konkurence se také psalo, že dalším problémem nejen KSČM je absence typických levicových voličů mezi mladými lidmi. Že naposledy na to dojel i Matěj Stropnický v čele Zelených, kterým ty moderní internetové formy prezentace a komunikace nechyběly. To je jen náš problém, nebo spíš celoevropský?
To je pravda. Poptávka po levici je dnes velmi slabá. A ukazují nám to další a další volby po Evropě – v Itálii bude vládnout krajně pravicová strana, podobně dopadlo hlasování ve Slovinsku v neděli. Ta slabá poptávka je zčásti daná dlouhodobou diskreditací levice jako obhájkyně lenivých a nevzdělaných voličů, což je samozřejmě nesmysl. Stejně pravice podvědomě podsouvá lidem do hlav, že za vše špatné může levice a dnes velmi často používaný přídomek »neomarxismus«. Chyba je, že na to koukáme a radikálně na takové nesmysly nezareagujeme.
Já ale na druhou stranu pořád znám spoustu pedagogů a dalších pracovníků, kteří se k nám sice z existenčních důvodů bojí přihlásit, ale rádi by nás podpořili, dodali relevantní data v jednotlivých problematikách – jenže my je neumíme do té struktury vtáhnout, spolupracovat s nimi na tématech, která jsou pro stranu a pro lidi důležitá. Přitom pro to máme nejlepší možný systém – zázemí na všech okresech, ve všech městech. Ale ani to neumíme využít. Nevyužíváme poznatky ani našich vlastních lidí o konkrétních sociálních problémech v konkrétních oblastech, na konkrétních místech! My na okresy posíláme řadu formalistních dotazníků, občas i nesmyslných, místo toho, abychom se jich zeptali, jak se konkrétně komunističtí zastupitelé snažili ty konkrétní sociální problémy a požadavky v regionech vyřešit. Takže rozumím tomu, že jsou předsedové OV často i naštvaní.
Prostě staňme se stranou, která opravdu začne reflektovat městské, krajské problémy, a začněme ty věci prodávat tak, jak jsou nastaveny. Znám řadu našich zastupitelů, kteří dělají neskutečně výbornou práci – v zemědělství, v bytové oblasti, věnují se problémům sociálním…
Ale lidé se to nedozví…
Jednak, no a pak se ptám, proč se neumíme učit od sebe navzájem a pořád čekáme, že nás někdo něco naučí zvenčí? Vždyť je to nesmysl. Tady jde o manuály týkající se i jednotlivých konkrétních komunálních témat, které teď před podzimními volbami můžeme využít. KSČM musí být, pokud chce uspět, založena na zcela konkrétní pomoci v konkrétním místě. Každý potřebuje něco jiného, ale ta obecnost je tam vidět – je to pět, šest témat, která se nám opakují ve většině měst.
Na druhou stranu – máme na to s věkovým průměrem 76 let?
Pořád máme několik tisíc lidí v produktivním věku! Vždyť jsou tady strany, které jsou úspěšnější s mnohem nižším počtem členů. Máme řadu skvělých mladých zastupitelů, plus těch v produktivním věku, lidí, kteří se tomu dál chtějí věnovat, jsou vděční za jakýkoli nápad. Jsou naštěstí i na kandidátkách pro říjnové volby. Vezměte si Litoměřice, Kroměřížsko, Vyškovsko, Ostravu, Pardubice a mohla bych dlouze pokračovat – tam všude jsou lidé, kterým je do 45 let a nechybí jim to správné nadšení.
Já vím, že si mě většinou zvou tam, kde to mají nastaveno velmi podobně jako já, ale já jsem za ty čtyři roky, co jsem poctivě objížděla republiku, narazila na desítky mladých lidí, kteří jsou velmi aktivní, obětují se pro stranu a myslím si, že se jim ta práce velmi daří! Nejvtipnější bylo, že jsem přitom zaregistrovala, jak nové nápady, co jsme složitě vymýšleli, už jsou vlastně vymyšlené. A to je dobře…
Druhou částí vašeho portfolia jsou logicky evropské záležitosti. Váš rozmach je ale na druhou stranu daleko širší – od palmového oleje přes TTIP a celou řadu dalších klíčových záležitostí nejen ekologických a energetických. Nebude vás proto to portfolio trochu svazovat?
Já myslím, že kdo mě zná, ten ví, že se svazovat nenechám… Ale teď skutečně musí být hlavní vytvoření programu pro Eurovolby 2019 a tvorba kandidátní listiny a následně volba strategie pro volby samotné. Tam já chci spolupracovat nejen s lidmi, kteří jsou dnes za KSČM v Bruselu, ale také s naším odborným zázemím a především se samotnými navrženými kandidáty. My dnes po výročních členských schůzích a okresních konferencích máme seznam zhruba 30 jmen lidí, kteří byli navrženi našimi členy na kandidátku a já je postupně v červenci začnu oslovovat tak, aby mi sami řekli, co třeba oni vidí jako problém, který by se v rámci EU měl řešit. Protože já nejsem člověk, který by si myslel, že jeho názor je jediný správný a že všechno ví nejlíp, že jeho témata jsou ta nejdůležitější na světě. Naopak, snažím se učit od řady lidí, a když jsem viděla ta jména, protože řadu z nich znám, tak si myslím, že se nám to může i podařit.
Chci, aby ta kandidátka byla relativně mladá a byla složená z lidí, kteří Evropě rozumí a budou schopni do ní vtahovat nové myšlenky, ale i je následně vysvětlovat voličům, protože bez toho se prostě nepohneme dál. A pokud si nevezmeme ten evropský model tak trochu za svůj – s tím, že samozřejmě chceme, aby se změnil k lepšímu, tak celá kampaň může být z hlediska P.R. sebelepší, ale nebude mít ten rozsah, který by měla mít.
Takže já se těším na tu intenzivní práci (letos nebudu mít prázdniny ani dovolenou zcela úmyslně), v září bych měla ráda hotový program, který bude vycházet z diskusí se členy strany, s Komisí zahraniční politiky ÚV KSČM, s navrženými kandidáty, ale i s řadou dalších evropských iniciativ jako EL, DIEM, Rosa Luxemburg Stiftung, a dalšími a dalšími; a abychom se nechali inspirovat myšlenkami, se kterými ty iniciativy přicházejí. Protože jsou velmi levicové a leckteré se dají uplatnit i na české úrovni.
A budeme s to přesvědčit vůbec naše vlastní členy, kteří toho čerta nevidí jen v NATO (tam přitom zcela oprávněně), ale i v EU…?
To bude skutečně důležité. Já když jsem před čtyřmi lety dělala kampaň, tak pro mě bylo děsivé zjištění, že naši členové mnohdy nevěděli, co naši poslanci v EP dělají. Proto jsem zvolila cestu informování o své práci, kdy se svými spolupracovníky vydáváme měsíčně elektronický zpravodaj a přibližně jednou za čtvrt roku tzv. tištěný občasník – kde je i soubor toho, co se v EP dělo.
Přitom já netvrdím, že se mi současná podoba EU líbí. Na druhou stranu, jestliže jsme členem EU, pak nesmíme rezignovat na práci v ní, aby se na české občany nevalily ještě větší pitomosti než dosud. To znamená, že se musím snažit tu Evropu měnit zevnitř (aby Evropská komise nekonzultovala primárně s nadnárodními korporacemi, ale s občany jednotlivých členských států; že dáme větší pravomoci zpátky národním parlamentům, že žluté karty nebudou jen tak nějaké žluté karty, ale že národní parlamenty budou mít daleko víc rozhodující pravomoc třeba zabránit legislativně, která je pro jejich stát nevýhodná; že dáme daleko větší pravomoci EP jako jedinému volenému orgánu v celé EU atd., atp., těch kroků je hodně) a pokud se nám to nepodaří, pojďme si říct, že to nemá smysl a ona se možná ta Evropa začne rozpadat sama. Ale mou povinností je upozornit na to, že my v tuto chvíli nemáme za EU alternativu – podívejme se, jaké problémy po brexitu mají Britové jako silná ekonomika, navíc ostrovní stát… My si nemůžeme dovolit to samé!
Zároveň musíme vysvětlit lidem, že kdybychom v tom Europarlamentu jako KSČM neseděli, tak mi věřte, že to bude daleko, daleko horší.
Přestože má GUE/NGL jen něco přes 50 lidí z mnoha set?
Ale 50 skvělých, pracovitých lidí. Nejen v oblasti sociální politiky, různých pozměňovacích návrhů atd. My všichni v GUE/NGL si uvědomujeme, že ten projekt, který je tu dnes, je udržitelný jen do té míry, že víme, že se musí změnit. Ve chvíli, kdy se EU nezmění a dál tam budou vládnout ti, kteří nám dnes vládnou – zástupci Evropské strany lidové a evropských socialistů (soc. dem.), tak v tu chvíli ten projekt přestává mít smysl. Ale já věřím tomu, že ještě má cenu zabojovat!