V sobotu 21. dubna se v Nymburce uskutečnil mimořádný X. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy. Staronovým předsedou strany se stal Vojtěch Filip, post prvního místopředsedy pak obhájil Petr Šimůnek, místopředsedy se stali Kateřina Konečná, Stanislav Grospič a Václav Ort.
Každý z nás delegátů jsme měli svoji představu o tom, kdo by měl být v čele KSČM. Někteří z nás se tak mohou pochopitelně cítit zklamáni, že třeba jejich kandidát zůstal v poli poražených. Také my z okresu Jindřichův Hradec jsme coby delegáti měli rozdílné názory na některé kandidáty, a máme i rozdílné názory na některá témata. Přesto spolu věcně komunikujeme a táhneme za jeden provaz. Je to vše o dialogu. Přes drobné rozpory (které jsou v každém kolektivu) jsme jednotní, a věřím, že vždy budeme, a bude tomu tak i s naší stranou na krajské či celostátní úrovni. Tak už to bývá, že ani v KSČM se nenajde ten, »jenž by se zalíbil lidem všem«. Domnívám se, že je třeba respektovat výsledek sjezdu a jeho většiny. Samozřejmě i já jsem očekával trošku jiný výsledek sjezdového jednání. Pozitiva ale například vidím v tom, že KSČM vyslyšela hlasy o jejím omlazení. Místopředsedkyní strany pro evropské záležitosti se stala europoslankyně Kateřina Konečná, předsedkyní Ústřední revizní komise pak Marie Pěnčíková, jež je rovněž předsedkyní komise mládeže.
Zaznamenal jsem pár hlasů o tom, že pokud bude zvoleno vedení s předsedou Filipem, odejdou z KSČM tisíce členů. Považuji takovýto názor za výplod některých médií. Mě osobně by nikdy nenapadlo odejít ze strany z důvodu, že bude zvoleno jiné vedení strany než to, které si představuji já sám. Jsme přece demokratickou stranou, a ať chci, nebo ne, respektuji rozhodnutí demokratické většiny. Bylo by navýsost zbabělé, abych zahazoval svoji stranickou legitimaci v době, kdy to KSČM potřebuje. Jsem přece komunista, a ten se nevzdává ve chvíli, kdy se nedaří. To, co naše strana potřebuje nyní, je semknout se a zapomenout na to, zda jsem volil »Petra, nebo Pavla«. Po neúspěšných volbách jsme si už vše podstatné a důležité vyříkali. Je nesmyslné a sebezničující pokračovat v jitření ran a v útoku do vlastních řad. Voliče nezajímají naše vnitřní spory, ale to, jak budou žít a co jim můžeme nabídnout. Takže zanechme vnitřních sporů a ukažme konečně lidem realizaci programu KSČM! Co třeba podpora mladých v bytové otázce? Kdo má dnes dva miliony na to, aby si pořídil byt? Pojďme dál. Nabídněme lidem svoji sociální politiku, jež umožní sociální jistoty a důstojný život proměnit v praxi. Vždyť po listopadu 1989 nedostatečně řešená důchodová politika způsobila mizernou životní úroveň mnohých penzistů.
Proto je nezbytně nutné po sjezdu udělat velkou tlustou čáru za neúspěchy a spory. Staňme se opět jednotnou a silnou levicovou stranou, která osloví voliče. Z četných diskusí mezi lidmi vím, že lidé nás potřebují, přece je nezklameme! Ať se náš program zase pro voliče stane jasným a srozumitelným. Prosazujme náš program a naše body razantněji. Buďme zase vidět mezi lidmi tak jak dříve. Z poslaneckých lavic či sekretariátů nikoho neoslovíme. Jestli toto nedokážeme, nemusí v blízké budoucnosti KSČM existovat. To není úkol jen pro vedení strany, ale pro všechny naše členy. Věřím, že společně to dokážeme.