Rozhovor Haló novin se stínovým ministrem obrany Alexanderem Černým (KSČM).
● Na posledním jednání sněmovního výboru pro obranu, jehož jste místopředsedou, jste projednávali Koncepci výstavby Armády ČR. Vy osobně jste vyjádřil značnou nespokojenost s tím, jak byl materiál připraven, a vůbec s atmosférou ve výboru. O co šlo?
Koncepce výstavby armády ČR je dokument, který před časem schválila vláda, a v současné době by se měl realizovat. Tento dokument je pro armádu nezbytný z hlediska udržení a získání potřebných schopností k zajištění obrany státu a k plánování její výstavby. Ve výboru jsme se chtěli zabývat jeho vyhodnocením. Bohužel to dopadlo dost tristně. Nedozvěděli jsme se to, co jsme chtěli, nedostali jsme kvalitní vyhodnocení nějakého konkrétního materiálu. V tuto chvíli musím říct, že to kladu za vinu paní ministryni obrany Karle Šlechtové, protože mě vůbec nezajímá, jestli tím pověřila náčelníka generálního štábu anebo to zpracovávali její lidé na ministerstvu. To mi je jedno. Ministryně má takové množství podřízených, že tomu nikdo z nás nekonkuruje, a my od těchto lidí chceme kvalitní přípravu pro jednání výboru. Tu jsme, bohužel, v žádném případě nedostali. Na stole nebylo nic, co bychom mohli vzít a konstatovat, co se daří a co se naopak nedaří, nic takového se neodehrálo. Takže tento v podstatě strategický dokument se nepodařilo vyhodnotit, tím pádem musím konstatovat, že je to otevřená věc, kterou se budeme muset ještě zabývat.
Obávám se však, podle toho, co se odehrávalo dál, kdy jsme se už bavili o konkrétních projektech, že to nebude úplně v pořádku, že tam budou obrovské problémy a že ten dokument stejně jako mnohé jiné koncepce, které byly v minulosti přijaty v armádě, nebude naplněn. Abych to mohl blíže kvantifikovat, k tomu jsme podklady nedostali. A pokud jde o tu atmosféru, musím říct, že opravdu nebyla příznivá a hlavně neodpovídala vážnosti těch témat, která byla nastolena. Více bych to nechtěl rozebírat, ale je to obrovská škoda, k řadě věcí se budeme muset vracet.
● Nová ministryně je ve svém úřadu sice jen pár měsíců a na nějaké zásadní hodnocení to určitě není, ale přece jen, jak se na její dosavadní působení v čele úřadu díváte?
Paní ministryně přišla na ministerstvo v polovině prosince, takže nějakému zásadnímu hodnocení bych se zatím vyhnul. Pokud bych ale měl zmínit něco pozitivního na paní ministryni, tak to je určitě elán a nasazení, s jakým se do jakékoli činnosti pouští. Trochu mi přeběhl mráz po zádech, když jsem si po měsíci jejího působení v čele resortu přečetl, že už se stala expertkou na vrtulníky. To mě trochu zarazilo, protože v tom případě nevím, co na těch vojenských školách vlastně takovou dobu učí, když to jde zvládnout za měsíc. Samozřejmě to nemyslím vážně, ale chci tím naznačit, že není všechno úplně tak jednoduché, jak se může zdát.
Obávám se, a třeba se tato moje prognóza nenaplní, že samotné nasazení nestačí. Má-li někdo tak obrovské nasazení, je-li tak moc přesvědčen o tom, že to, co dělá, je všechno dobře, ale nemá-li kolem sebe dostatečně kvalitní tým, který s ním spolupracuje, může se mu docela snadno stát, že se tu a tam v něčem zmýlí a následky mohou být potom docela katastrofální. Tady jde o obrovské peníze a určitá uvážlivost by rozhodně na postu ministra neškodila.
● Pokud byste měl toto počínání porovnat s jejím předchůdcem Martinem Stropnickým…
To, co předváděl ministr Stropnický, byl přesný opak. Byl hodně uvážlivý a klidný. Když si vzpomenu na jeho vystoupení zhruba půl roku po nástupu do funkce, kdy vykládal, jak všechno analyzuje a jak provádí vnitřní audity, tak musím zkonstatovat, že ty analýzy a audity dělal prakticky celé volební období. Musím přitom zdůraznit, že žádný ministr obrany v dějinách České republiky neměl tak ideální podmínky jako právě pan Stropnický. Kromě stability, kdy věděl, že na postu zůstane celé volební období, musím uvést konjunkturu, která v té době právě startovala. Navíc se ujímal funkce krátce poté, co byla přijata Bílá kniha o obraně, a i když jsme s některými jejími pasážemi nemuseli souhlasit, věděli jsme, že zadluženost resortu je hodně přes sto miliard, věděli jsme, ve kterých oblastech máme co vylepšovat a existoval politický konsenzus, že je třeba dělat něco pro to, aby armáda na té ideální souhře okolností vydělala. Bohužel pan ministr prakticky ničeho nevyužil. V průběhu jeho působení v čele resortu se nevyčerpalo ani z těch peněz, co měl k dispozici, deset miliard, a to je šílená suma.
Takže jestli je paní Šlechtová opakem Stropnického, tak určitě v tom nasazení, ale na druhou stranu - vzhledem k určité možné zkratkovitosti, je třeba být ostražitý.
● Ministerstvo obrany připravuje smlouvu na nákup mobilních radarů za 3,5 miliardy korun z Izraele. Jaký je váš názor na tento obchod?
V případě radiolokátorů je pravdou, že nás tlačí čas. Opravdu používáme radiolokační techniku, která je deset až patnáct let za svojí životností. Dnes víme pouze to, že konečně někdo dal na naše slova. Už velmi dlouho jsme upozorňovali na to, že izraelský systém nemusí být plně kompatibilní s aliančními požadavky a že by se taky mohlo stát, že do něčeho investujeme 3,5 miliardy a nakonec to k ničemu nebude, anebo to nebude sloužit tak, jak by mělo. Teď se ukazuje, že na těchto našich připomínkách asi je něco pravdy. Nezbývá nám ale nic jiného, než počkat, až se ujasní pozice například Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, který má sám výhrady k tomu, jak kompatibilní by ty izraelské radiolokátory byly se systémy NATO. Je to ještě trochu složitější problém, bude se to muset napřed dořešit, ale pravdou je, že v tomto případě už hrozí nebezpečí z prodlení, pokud se to nepovede. Pan Stropnický nám ve výboru zhruba před půl rokem tvrdil, že smlouva je už připravena k podpisu, paní ministryně nám nyní řekla, že smlouva se už připravuje, takže můžeme dalšího půl roku čekat, že se bude něco připravovat. Všichni by si ale měli uvědomit, že u dodávky zbraňových systémů to není tak, že se v červnu podepíše smlouva a po prázdninách máme první radiolokátor. Tak to skutečně není, musíme počítat s dalším rokem, možná dvěma, než sem vůbec něco dorazí.
● Jedná se také o nákupu dvanácti víceúčelových vrtulníků. Problémem jsou požadavky vojáků, které podle vedení resortu zřejmě ani nejsou reálné. Co o těchto tahanicích soudíte?
O vrtulníkách se mluví už poměrně dlouho. Ta vize, se kterou přišel náčelník generálního štábu, že nutně potřebujeme pomalu všechny vrtulníky vyměnit, je podle mě motivována politickým tlakem. V každém případě vrtulníky, které dnes armáda používá, jsou ještě na nějakou dobu docela použitelné. Pokud jde o spor mezi vedením ministerstva a náčelníkem generálního štábu, je podle mě bezesporu docela hanebné, že v době, kdy má být smlouva připravena k podpisu, se dozvídáme od ministryně, že nemůže ani vyhlásit výběrové řízení, protože specifikace nebyly dotaženy do konce. Chyba je naprosto jednoznačně na straně managementu ministerstva obrany. Když už se rozhodlo, že bude vrtulníky řešit, tak to mělo řešit se vším všudy a mělo s něčím přijít. Aby se ale po několika letech práce zjistilo, že musíme ještě počkat, protože je potřeba celou řadu věcí upřesňovat, tak to je nezodpovědnost. Já nehodlám studovat, jestli má na tom větší podíl ministr obrany nebo náčelník generálního štábu, každý má svůj tým, ale politickou zodpovědnost nese ministr.
● Jak vidíte budoucnost české armády?
Budu jenom doufat, že se velice rychle podaří stabilizovat poměry na ministerstvu obrany. Tím mám na mysli, že bude definitivně ustavena nějaká vláda pokud možno s důvěrou, stabilní ministr, a že to samé se odehraje na generálním štábu, protože teď máme de facto dva náčelníky generálního štábu, což také není dvakrát chytré. Chci věřit, že to, co bude následovat potom, už budou jenom racionální kroky, které povedou k tomu, že naše armáda bude mít ty vlastnosti, které byly vždycky deklarovány, to znamená, že bude bojeschopná, obranyschopná a podobně.
Všichni by si měli konečně uvědomit, že to je proces, který bude trvat několik let a k tomu je důležitá stabilizace. Takže pokud nebude stabilizace nastolena co nejrychleji, není ani pravděpodobné, že by se příliš změnil stav armády. Bude-li nastolena v dohledné době, tak pevně věřím, že se to nakonec povede a že během několika let bude armáda v lepší kondici než teď a že ty peníze, které do ní investují daňoví poplatníci, budou smysluplně využity.
● Jak v této souvislosti vnímáte návrh ministryně v následujících dvou letech posílit účast ČR v zahraničních misích přibližně o tři stovky vojáků?
Posílení misí by resort obrany stálo více než dvě miliardy korun ročně, což není zrovna málo. Osobně to považuji za kontraproduktivní. I proto považuji za velmi důležité, aby se ujasnily základní politické věci a aby bylo zřejmé, co bude prioritou, kam bude směřovat vývoj v armádě, a z toho pak bude vyplývat, i kolik bude vojáků v misích, a co vlastně budeme dělat pro obranyschopnost.