Směřování vlády není v mnohém zřetelné.
O důvěře menšinové vládě šéfa ANO Andreje Babiše sněmovna ve středu překvapivě nehlasovala. Jednání odložila do úterý 16. ledna. Rozhodla o tom až ve večerních hodinách na návrh ODS – proti byla jen KSČM, ačkoli předchozí návrhy na odklad přijaty nebyly. Můžete se k tomu vyjádřit?
My jsme drželi dohodu od rána. Ve středu se konala schůze sněmovny speciálního ústavního charakteru o vyslovení důvěry vládě. A nepředpokládalo se, že důvěra bude vládě Andreje Babiše vyslovena, protože nebyla dojednána s ostatními politickými stranami ve sněmovně. Přerušení schůze až do úterý, kdy má být hotové doporučení mandátového a imunitního výboru, zda Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka vydat či nevydat k trestnímu stíhání, v podstatě znamená, že některé politické strany, zejména mám na mysli Piráty a ODS, nemají zájem o to, aby tato Babišova vláda měla jasno v tom, jestli jí bude nebo nebude vyslovena důvěra, protože před toto důležité hlasování předřazují jiné body, které na vyslovení důvěry nemají vliv.
Občanští demokraté oddalují hlasování o důvěře vládě až za svůj víkendový kongres. Jde jim o to, aby síly, které ve straně jsou pro spolupráci, a síly, které naopak pro spolupráci s ANO nejsou, věděly, kdo ve straně vyhraje. U ODS to chápu. U Pirátské strany je to čistý amatérismus, spojují nespojitelné. Otázka presumpce neviny, otázka vydání či nevydání předsedy ANO a premiéra Andreje Babiše k trestnímu stíhání nemá vliv na jejich rozhodování o tom, zda vládě dají či nedají důvěru. Piráti se přece na nedávném celostátním fóru strany usnesli, že Babišova vláda nedostane jejich důvěru. Jaký má tedy vliv vydání či nevydání premiéra na jejich hlasování o vyslovení důvěry, opravdu nevím. Od nich je to čistá obstrukce, od ODS je to kalkulace s tím, kdo na víkendovém kongresu vyhraje, podle toho pak začnou či nezačnou jednat s hnutím ANO o vytvoření koalice.
Jak hodnotíte středeční téměř sedmihodinovou rozpravu k programovému prohlášení vlády ve sněmovně?
Diskuse řady vystupujících k programu byla svým způsobem nesrozumitelná. O programu se nechtěli bavit vzhledem k tomu, že hnutí ANO jiným politickým stranám vyhovělo – prezident republiky Miloš Zeman to nazval švédským stolem, na kterém si každý pro sebe něco najde – a protože je Andrej Babiš nepřizval k jednání o vytvoření vlády a reagoval tak na jejich odmítnutí, které mi spíš připomínalo předvolební boj než předvolební vyjednávání, tak byli nepřístupní tomu, aby vyslovili důvěru. V podstatě se programovým prohlášením vlády nezabývali.
KSČM byla výjimkou, jak v mém vystoupení, tak ve vystoupeních Hany Aulické Jírovcové a Jiřího Valenty řekla, co nám na programu vyhovuje a co nevyhovuje. My jsme své projevy postavili na věcech, které zatím nebyly součástí programu, šlo nám o to, že směřování vlády není v mnohém zřetelné. A navíc někteří nominovaní ministři nejsou podle nás dostatečně důvěryhodní, abychom jim věřili, že budou schopni program, tak jak je zpracován, realizovat. To ve vystoupení poslance Valenty nebo Aulické bylo.
Těší nás, že v programu je například snaha o stabilitu sociálních služeb. Nám se dokonce podařilo přesvědčit většinu sněmovny o přijetí pozměňovacího návrhu našich poslankyň Aulické a Matušovské, který ve státním rozpočtu na letošní rok zvyšuje objem prostředků na sociální služby. Takže to bylo nejen v programovém prohlášení, ale je to dokonce už také zajištěno i rozpočtově.
Opakem bylo záměrně negativní vystoupení poslankyně Věry Kovářové ze STAN. Programové prohlášení přece nepřináší program na jeden rok, paní poslankyně nebyla ochotná pochopit, že to, co není zajištěno pro rok 2018, může být zajištěno pro rok 2019 a další. To se navíc týká i financování z evropských prostředků do roku 2020. Vystoupení, která neměla racionální jádro, bylo ve středu ve sněmovně víc.
Pokud prezidentské volby vyhraje jiný kandidát než Miloš Zeman, měl by mít opět dva pokusy vybrat nového premiéra, který by se pokusil získat pro svou vládu důvěru sněmovny. V České televizi tento svůj názor prezentoval ústavní právník a vysokoškolský pedagog Jan Kudrna z Právnické fakulty UK.
To jsem slyšel, a jeho vyjádření považuji za zcela nesmyslné. Jakmile prezident republiky vyčerpá druhý pokus jmenovat někoho premiérem, a i druhý pokus o sestavení vlády bude neúspěšný, třetí pokus je přece v rukách předsedy Poslanecké sněmovny. Když vláda nezíská potřetí ve sněmovně důvěru, tak se rozpouští Poslanecká sněmovna. Vyjádření Jana Kudrny nemělo se současným textem Ústavy ČR žádnou spojitost, bylo extenzivní a nemělo oporu v ostatních částech Ústavy ČR. To by byl totální přechod k prezidentskému systému, kdy by prezident nabýval pravomoci, které mu Ústava volbou nedává. Jmenování vlády vychází z ustavení sněmovny a jejích orgánů, pak teprve prezident může realizovat své dva pokusy. Ale po druhém neúspěšném pokusu prezidenta třetí pokus jako nový první pokus nově zvoleného prezidenta neexistuje. Existuje třetí pokus předsedy Poslanecké sněmovny. Kde na takovou myšlenku, neopřenou o žádný text Ústavy, dokonce ani o žádný precedent, který by tu od roku 1918 nebo 1993 byl, pan Kudrna přišel? Nic takového nemůže být. Opakuji – je to nesmysl.