»Místopředseda« Fiala
Předpokládám, že Petr Fiala, kandidát Občanské demokratické strany, se tento týden stane, po opakovaných naléhavých pokusech, místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Podle výsledku voleb se druhá nejsilnější politická strana v zemi dočká zaslouženého (matematicky) křesla. Toho, které minulý týden neobsadila, ačkoli ta třetí, čtvrtá, pátá, a dokonce i šestá v pořadí, se ho dočkaly.
To vše se týká ODS a její politiky. Dohnalo ji vlastní chování v době, kdy byla, jak se dnes tak rádo říká, »in«. Totiž na vrcholu moci. Vůbec mi nejde o kmotry, o zneužívání rozvědky ani o protilidovou politiku v neprospěch »dolních deset milionů« v čele s rozprodáním a rozkradením národního majetku. Ale o to, jak se v minulosti chovala k opozici. Však si vzpomeňme na volby v roce 2010, kdy KSČM nezískala, navzdory čtvrtému místu ve volbách a 26 obhájeným poslancům, místo místopředsedy PS PČR. Protože údajně není demokratická. Ale extremistická.
Že už je toto nálepkovité tlachání na naší politické scéně překonané? Ale kdepak. Poslechněte si zpětně představitele ODS a dalších stran tzv. Demokratického bloku na úvodních schůzích nové sněmovny. Jako by zamrzli v divokých 90. letech. Dělíme společnost na demokratickou a nedemokratickou. Už ten název Kalouskova bloku je takový, jako kdyby si současná fotbalová Sparta zvolila přízvisko »neporazitelná« nebo »železná«. Každého, kdo s pravicí v čele s nejsilnější reprezentací ODS nesouhlasí, zkritizujeme. Vynadáme mu do »estébáků«, »extremistů« či »stalinistů«. Koneckonců, nedávno to přílišné vyhraňování se vůči okolí v médiích kritizoval i Václav Klaus mladší. Předvolební konfrontační politika sklízí ovoce až nyní. Pořádně kyselé. A červivé. A taky zasloužené.
Kdyby byla spravedlnost ryze matematická, Fiala by už nyní měl být s přehledem místopředsedou sněmovny. Protože ale boží mlýny melou (a už jsme zase u těch přísloví, rčení a okřídlených slov), sklízí to, co zasel. On si to však nikdy neuvědomí. Radši pozuráží druhé, včetně statisíců voličů, kteří jsou zřejmě hloupí, když volili, jak volili (tedy ne jeho stranu). Místo hledání chyby v sobě samotném se raději mluví, jako pan Stanjura, o políbení prstenu moci. Kolikrát takový prsten moci líbala právě ODS?! A národ trpěl. Snad už se to opakovat nebude. Navzdory tomu, že zástupce ODS se zřejmě brzy dočká vysněného křesla, o které přece jde především. Za jakých okolností se tak stalo, to už se zapomene. Nebo ne? Že by konečně občanští demokraté učinili sebereflexi?
Ne, kdepak. To bychom chtěli moc. Pravděpodobně se budou plácat po ramenou, jak to nandali nedemokratům, extremistům a dalšímu póvlu.
A jsme u další lidové moudrosti. Komu není rady, tomu není pomoci…