Rozhovor s politologem profesorem Oskarem Krejčím:
Pocit jistoty u voličů KSČM, vyplývající z vidiny zaručené konstanty, kterou slibovaly výzkumy volebních preferencí, vedl pravděpodobně některé její tradiční příznivce k tomu, že »pomohli« jiným protestním subjektům.
Zásadní ale je: KSČM nezvládla volební kampaň v novém střihu. Potřebuje nové tváře, nový styl vedení. Vedení jako celek musí zachovat věrnost víře v rozum, ale tvář kampaně musí respektovat zákonitosti moderní propagandy.
Sázka na údržbu tradičních poslanců je sebevražedná. KSČM ustrnula, ustrašeně pěstuje svůj obraz konstruktivní opozice, nechá si krást hesla i radikální postupy. Měla by se naučit cirkulaci poslanců: dvě volební období a pak pauza, možná poté znova. Ať se kádry nezkazí parlamentním pohodlím a ať se rozšiřuje aktiv zkušených funkcionářů. Chápat poslanecký mandát jako doživotní rentu za dávno vyčpělé zásluhy je hrubá chyba. Vnímat jako vítězství strany, když se tvář nějakého poslance objeví na obrazovce České televize, je nesmysl – nejde přece o uspokojení ješitnosti jednotlivce, ale o sociální změnu. Navíc úspěch ve veřejnoprávním médiu je u levicového voliče stále více kontraproduktivní. Kdyby vše mělo pokračovat v nastoupeném trendu, ČSSD zemře na úbytě a z KSČM se stane podivná sociální demokracie. Šok je ale tak velký, že zatím není ani u ČSSD, ani u KSČM patrná dostatečná sebereflexe. Trochu času by měli vedoucí funkcionáři dostat, ale ne mnoho. Například sociální demokracie se dostává na hranici finančního bankrotu.