Rozhovor Haló novin s poslankyní Alenou Nohavovou, kandidátkou KSČM do sněmovny v Jihočeském kraji.
Málokdo o vás asi ví, že jste se v mládí věnovala sportovní gymnastice. O sportu se dnes poměrně dost mluví. Ministerstvem školství dokonce financování sportu otřáslo v základech. Jak jste vnímala tuto korupční aféru a je podle vás systém financování sportu u nás v pořádku? Co by se eventuálně mělo změnit?
Sportovní gymnastice jsem se věnovala třicet let, z toho 25 let byla trenérská práce. Sportovní gymnastika, jako řada dalších »malých sportů« v minulosti – až na krátké období Bosákové a Čáslavské – nepatřila a myslím, že stále nepatří ke sportům, o které mají sponzoři zájem. Zřejmě i díky tomu gymnastika nebyla nikomu zavázaná, a tudíž ji nepostihly korupční aféry. Financování sportu, nejen toho vrcholového a výkonnostního, ale zejména mládežnického, vedlo výhradně přes ČSTV.
Dnes »jdou finance« přímo na jednotlivé svazy a každý se logicky snaží získat pro svůj sport, nebo pro sebe sama, maximum, bez ohledu na ostatní. To není a ani nemůže být dobré. Dokonce ani zvýšení prostředků poskytovaných na sport tento stav nemůže vyřešit. Pouze zvětší balík, o který se budou jednotlivé svazy prát. Což logicky povede jen k většímu a méně čistému souboji o to, kdo z balíku získá nejvíc. Vrátit se k centrálnímu systému přerozdělování financí, které jedině by mohlo situaci řešit, bohužel v kapitalismu není reálné. Bez zásadní změny systému financování sportu se ale nepohneme kupředu.
Léta pracujete jako učitelka v mateřské škole. Jak jste vnímala diskuse o tzv. dětských skupinách? Je to krok kupředu, nebo zpět?
Zákon o dětských skupinách měl řešit nedostatek míst v mateřských školách. Předložen do sněmovny byl však až v době, kdy problém s nedostatkem míst byl již v podstatě vyřešen. V té době byl nedostatek míst ve školkách pouze v Praze a okolí. Zákon je tudíž nepotřebný a ve svých důsledcích škodlivý. Na to jsme upozorňovali.
Paradoxem je i to, že ČSSD jako koaliční strana tento zákon podporovala, přestože v minulém volebním období tento pravicový projekt oprávněně, spolu s námi, velmi ostře kritizovala. Zákon není dobrý, jde o pouhou hlídací službu bez poskytování stravy, tu si nosí děti z domova. Vracíme se tím do padesátých let minulého století, kdy vznikaly žňové útulky.
Předškolní vzdělávání u nás má dlouholetou tradici a je dokonale propracované. Od nás se učili i v tehdejší západní Evropě a přejímali metody vzdělávání. Zákon o dětských skupinách je nebezpečný pro budoucnost v tom smyslu, že dětské skupiny jsou lacinější variantou k mateřským školám. Když nebude mít zřizovatel dostatek financí, převede mateřinky na dětské skupiny. Podávali jsme poslanecký návrh, aby dětská skupina byla pro děti do tří let a nahradila tak zaniklé jesle. Na to však předkladatel – ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením sociálnědemokratické ministryně – nechtěl slyšet.
Když pomineme předškolní vzdělávání, co je podle vás největší problém českého školství?
České školství se ocitá v hluboké krizi. Vzdělanost českého národa klesá. Dovolím si tvrdit, že záměrně. S nevzdělanci se totiž lépe manipuluje! Problém není jen nedostatečné ohodnocení pedagogů, ale zejména i úmyslná nejednotnost celého systému. Odbouraly se jednotné osnovy, každá škola si sestavuje vlastní vzdělávací plány. Vzniklo značné množství středních škol na úkor odborných učilišť, soukromých škol se stoprocentní státní dotací. Každá porevoluční vláda si brala školství jako svou prioritu, ale vždy to skončilo neúspěšně. A to proto, že cílem současného vzdělávacího systému není vzdělání, ale výroba účelově a politicky omezené pracovní síly. A zároveň možnost pro některé na tomto procesu přes různé soukromé školy a školení vydělat.
Vzdělání, stejně jako zdraví, nesmí být předmětem obchodu. Musí být centrální, bezplatné a státní. Musí poskytovat co nejširší a nejuniverzálnější základ všem.
Jak hodnotíte dění na ministerstvu školství v uplynulém období? Vystřídali se tam hned tři ministři, převyšoval podle vás někdo z nich své kolegy? A šlo o lepší, či horší ministry než v minulosti?
Abychom zůstali ve škole, k známce 3 se ani zdaleka nepřiblížili. Ve čtyřletém volebním období opět nevydržel jeden ministr celé volební období. Ministru Chládkovi nelze odpustit vznik dětských skupin. Nebyl to zákon z jeho ministerstva, přesto neměl sílu zákon zastavit. A to sliboval, že Senátem neprojde – v té době tam měla převahu ČSSD. Koalice byla ještě soudržná. Anebo to byl příkaz?
Paní ministryně Valachová ve školství šlapala doslova jako slonice v porcelánu. Nelze jí odpustit inkluzi. Bohužel neprošel náš návrh na odklad alespoň o rok, aby se školy a učitelé mohli na inkluzi lépe připravit. Inkluze zde i v minulosti vždy byla. Děti s hendikepem se běžně zařazovaly do škol. Mělo to systém a řád. Nyní je to chaos, mentálně postižení nezvládají výuku, je narušen vyučovací proces, nejsou asistenti. Experiment tak jde zejména proti dětem. Zdravým i hendikepovaným.
Dále nelze paní Valachové odpustit zařazování dvouletých dětí do mateřských škol. Je to opět příklad dělání zákona od stolu a nerespektování návrhů odborníků z praxe.
Jejím třetím hříchem je kariérní řád, byť nakonec neprošel. Je sice potřebný, měl zatraktivnit učitelské povolání, ale v prvé řadě by přinesl zvýšení administrativy, zavalil učitele honbou za kurzy a školeními – pochopitelně na úkor výuky.
Pokud jde o třetího ministra, ten se nestačil ve funkci ani rozkoukat, takže vlastně není co hodnotit.
Ve sněmovně jste mj. členkou výboru pro sociální politiku. Když kontrolu nad ministerstvem práce a sociálních věcí převzala levicová strana, tedy sociální demokracie, vzbudilo to jistě v mnohých občanech naděje. Byly podle vás naplněny? Jak sociální demokraté, potažmo vláda, obstáli v sociální politice?
Ministerstvo práce a sociálních věcí, stejně jako školství, pod taktovkou ČSSD nadějemi byly. Změny po Drábkových reformách byly určitě přínosné, ale nesystémové. Kladem bylo zvyšování minimální mzdy a lepší valorizace důchodů. Důležité zákony – zákon o sociálním bydlení a sociálních službách – byly ale předloženy až v závěru volebního období, nestihnou tak projít celým legislativním kolečkem a spadnou pod stůl. Otázka zní, zda to bylo jen neumětelství, či úmysl. V sociální politice rozhodně ČSSD neobstála. Zřejmě z politických důvodů, kvůli průchodnosti v koalici, řada novel a zákonů obsahuje ustanovení, která je často činí nedostatečně účinnými, či dokonce zbytečnými a nesystémovými. Faktem je i to, že v sociální oblasti automaticky ČSSD spoléhala na hlasy poslanců a poslankyň za KSČM, a to bez patřičné koordinace s námi.
Jaký máte pocit z celého vládního týmu? Pomohl nějak této zemi? Co se mu podle vás nejvíc nepovedlo?
Vládní tým je nesourodý – odleva doprava. Myslím si, že vítěz voleb – formálně levicová ČSSD – značně ustoupil od svých předvolebních slibů. Opět se potvrdilo, že tato strana je levicová pouze před volbami. Na své sliby brzy po volbách zapomene. Přímo za zradu ČSSD na voličích považuji vzdání se zásadního slibu – zrušení církevních restitucí.
Předvolební kampaň je v plném proudu. KSČM tradičně vsází především na kampaň kontaktní, tedy diskuse s lidmi. Jaké máte z těchto diskusí zatím pocit? Co lidi trápí? O čem hovoří?
Kampaň již začala, ale vrcholit bude na přelomu září a října. KSČM tradičně preferuje kontaktní kampaň, jsme mezi lidmi stále. Z diskusí vyplývá nespokojenost s odměňováním. Platy a mzdy jsou v mnohých případech nuzné. Mnozí lidé, přestože pracují, mají problém s úhradou nákladů na bydlení. Práce je relativně dost, ale odměna za ni je nedůstojná.
Co naše občany neméně trápí, je obava o zachování míru a otázka migrace a bezpečí.
Ptají se i na prezidentskou volbu? Máte sama nějakého favorita?
Prezidentská volba je v tuto chvíli neaktuální. Nicméně já svého favorita mezi těmi, kteří se o prezidentský úřad ucházejí, či ucházet hodlají, mám.
Jihočeský kraj patří k těm, o nichž se v médiích mluví jako o těch blahobytných. Nezaměstnanost je prý rekordně nízká, počet obyvatel roste. Co tedy váš kraj především trápí?
To, co celou republiku. Nízké mzdy. Nezaměstnanost je rekordně nízká jen proto, že řada lidí jezdí za prací za hranice a řada lidí odešla do předčasných důchodů. V kraji byla zlikvidována většina tradičního průmyslu i zemědělství. Dřeva se těží a vyváží za hranice pětkrát více než za socialismu. Jeho zpracování přestalo v naší zemi existovat. Místo brambor a obilí jsou pole žlutá od řepky pro Babišovy zisky, nebo leží ladem a nesou jen rentu spekulantům, často zahraničním. A stav Národního parku Šumava, to by bylo na celý článek….
Počet lidí v kraji stoupá, protože rostou satelity kolem větších měst, ale vesnice, zejména v pohraničí, se vylidňují. Chybí dopravní, obchodní i zdravotní služby. Ty jsou jen v krajském městě a bývalých okresech. Zkuste si sehnat v pohraničí zubaře, gynekologa či pediatra. A tam, kde jsou, jsou zaměřeni na přímé platby pro zahraniční klientelu.
Jan STERN