Návrh Josefa Středuly na zkrácení povinné školní docházky o tři roky, který předložil prezidentu Pavlovi jako jedno z opatření, jak do budoucna zajistit důchody, mně doslova vyrazil dech. Prý by se tak urychlil nástup mladých do práce. Útoky na povinnou školní docházku jsme mohli slyšet už v minulosti. Někteří polistopadoví likvidátoři úrovně našeho školství by ji nejraději zrušili. Když se jim to nepovedlo, zrušili alespoň jednotnou základní školu s jasně danými osnovami, zavedli soukromé a alternativní školy a prosadili na obou stupních základní školy možnost individuálního (domácího) vzdělávání. Že se k nim přidá i předseda odborové centrály, mě ale pořádně nadzvedlo ze židle.
Základy školní docházky na českém území položila Marie Terezie v roce 1774. V následujícím století vznikl školský zákon, který určil osmiletou povinnou školní docházku a zavedl sankce pro rodiče, kteří na pravidelnou docházku dětí nedbali. V platnost vstoupil 14. května 1869. O 155 let jsme se dočkali Středulova nehorázného návrhu, z něhož jsou v šoku i školské odbory.
Kvalitní základní vzdělání je důležité pro všestranný rozvoj každého jedince a s tím i pro rozvoj, prosperitu a konkurenceschopnost celé společnosti. Jeho základem je povinná školní docházka, která má pro dítě nenahraditelný význam. Její zkracování je absolutní nesmysl, který by jen přiložil další polínko do ohně spalující kdysi vysokou kvalitu našeho školství.
Související: Kam směřuje české vzdělávání a co s ním dělat?