Zapojení NATO na Ukrajině? „Odmítnuto.“ Útok v Moskvě: „Zajímavé informace.“
Slova prezidenta Macrona o francouzské pozemní vojenské operaci na Ukrajině jsou kombinací blouznění, budování image nového Napoleona a snahy znejistit Rusko, čeho všeho je Západ schopen. Bezpečnostní experti Andor Šándor a Jan Schneider pro ParlamentníListy.cz rozebírají poslední události a nadnášejí možný vývoj války na Ukrajině.
Kam směřuje vývoj konfliktu na Ukrajině? Někteří analytici hovoří o přípravě Ruska na jarní ofenzivu, a washingtonský Institut pro studium války (ISW) dokonce varuje, že se Moskva vojensky intenzivně připravuje na střet se Severoatlantickou aliancí.
Francouzský prezident do toho v posledních týdnech mění rétoriku a opakovaně naznačuje možnost, že jeho vojáci budou muset podniknout pozemní operace.
Kromě toho světem otřásly zprávy o teroristickém útoku na koncertní centrum na okraji Moskvy, který si vyžádal minimálně 137 lidských obětí a o zhruba padesátku víc zraněných. Ruské složky krátce nato zatkly údajné strůjce útoků, začaly naznačovat spojení s Ukrajinou, aby se k teroru mezitím přihlásil Islámský stát.
Směřuje současný vývoj k významnému zlomu, nebo dokonce průšvihu větších rozměrů? Bezpečnostní expert a bývalý šéf vojenských zpravodajců Andor Šándor ve svém vyjádření pro ParlamentníListy.cz doufá, že se do žádné katastrofy neřítíme.
„Pevně doufám, že prezident Macron pouze hraje roli kombinace budování image nového Napoleona se snahou vytvářet nejistotu pro Rusko v tom, jak se může západní svět zachovat v případě, že by Rusové zásadně na Ukrajině postoupili, což se bohužel vyloučit nedá. Vidíme ale, že tato Macronova prohlášení mají podporu pouze v Polsku, Pobaltí a jinak nic moc. Dokonce se ozývají hlasy vůči menším zemím, jako jsou právě pobaltské státy, aby nepřeceňovaly svůj vlastní význam tím, že nás budou chtít pozemní operací na Ukrajině zatáhnout do konfliktu s Ruskem a velké země by pak musely tahat kaštany z ohně,“ varuje generál Šándor.
Emmanuel Macron je podle jeho slov znám různými výroky. „Tento konkrétní recykluje poslední dobou často, ale vyslání jakýchkoli vojsk Západu na Ukrajinu pod jakoukoli vlajkou je přesně to, co Putin potřebuje jako náborové heslo do vlastní armády. Našla by se spousta Rusů, kteří by rádi zabíjeli Francouze, a celé by to bylo kontraproduktivní. Situaci to nijak nemůže prospět. I kdyby Francouzi odlehčili Ukrajincům na ukrajinsko-běloruské hranici, nemyslím si, že počet vojsk, které Ukrajinci mohou takto využít na jiných částech fronty, je natolik rozhodující, že by mohl vést k zásadnímu zlomu na frontě. Zapojení západních vojsk není krokem, který by mocné západní země včetně Američanů podporovaly. Macron je v tom osamocen, a pokud jde o Polsko, ne všichni vedoucí představitelé s pohledem francouzského prezidenta souhlasí,“ podotýká bezpečnostní expert.
Pokud jde o diskutované plány na další vývoj na bojišti, ze strany Západu a Ukrajiny se podle něho zatím neukazuje nic, co by nás vedlo k přesvědčení, že Ukrajina může vylepšit svou pozici na frontě. „Že je Ukrajina relativně úspěšná při omezování pohybu či likvidaci lodí ruské černomořské flotily, to je fakt, ale ten nebude mít žádný přímý vliv na dění na frontě. Z vystupování prezidenta Zelenského je patrná velká nervozita a velká tvrdost, což je nepřímý odraz toho, jak to na Ukrajině vypadá. Nechybějí jí pouze vojáci, zbraně a munice, ale i politická jednota se zásadně drolí. Pokud nejsou schopni přijmout ani zákon o mobilizaci a shodnout se na základních parametrech, je to velký problém,“ míní Šándor.
„Ze strany Západu je zřejmé, že my jim to, čím by si mohli vylepšit pozici v boji s Rusem, dát nechceme, protože by to znamenalo eskalaci války, ale zároveň jim říkáme, že při nich stojíme. Jak vidíte, kromě české iniciativy s náboji, které uvidíme, v jakých termínech a počtech budou na Ukrajinu docházet, nikdo nic zásadního Ukrajině nedává. O amerických 60 miliardách dolarů, které jsou v Kongresu blokovány, se už skoro ani nemluví a pro prezidenta Bidena se na Ukrajině rýsuje druhý velký problém, který má kromě Izraele. Dva konflikty, které se nevyvíjejí podle představ a bude je proti němu v kampani velmi umně využívat Donald Trump. V případě Ruska jde o to, že momentálně musí vyčerpávat omezené ukrajinské síly, aby tím efektivně bránilo vybudování efektivní strategické obrany na několika liniích, kde by byli Ukrajinci schopni odolat případné ruské ofenzivě, která by s nástupem jarních měsíců mohla přijít,“ uzavírá Andor Šándor své hodnocení.
Podle bývalého zpravodajského důstojníka BIS a bezpečnostního analytika Jana Schneidera jsou Macronova slova o možné pozemní operaci pouhým blouzněním.
V reakci na dotazy redakce ParlamentníchListů.cz Schneider rozebírá i teroristický útok, ke kterému v Rusku došlo, ale i výhled na pokračování války:
Média sledují důsledky teroristického útoku na okraji Moskvy, který si vyžádal možná až 150 mrtvých a ještě více zraněných. Rusové dopadli údajné pachatele velmi brzy. Zaznamenali jsme snahy spojit čin s Ukrajinou, ale k útoku se mezitím přihlásil Islámský stát. Do jaké míry můžeme v tuto chvíli na základě veřejně známých faktů soudit a hodnotit, čí zapojení je možné, pravděpodobné či vyloučené?
Mezi veřejně dostupné informace patří to, že místo, kde byli teroristé zadrženi, leží mezi místem činu (Moskvou) a Ukrajinou, a to zhruba ve dvou třetinách této vzdálenosti, blíže k hranicím s Ukrajinou. Vzhledem k tomu, že útočníci nevypadali nijak sofistikovaně a že v Rusku zřejmě nepobývali dlouho, musí být nějaký důvod, proč se vydali směrem k Ukrajině, a ne domů do Tádžikistánu.
Druhou veřejně dostupnou informací je to, že Islámský stát i Ukrajina mají stejného sponzora – Spojené státy. U Islámského státu to je zjevné zejména v případě Sýrie.
Třetí veřejně dostupnou informací je to, že podněcování, podpora a využívání radikálních islamistických fundamentalistů proti Sovětskému svazu, potažmo Rusku je dávný, Zbygniewem Brzezinským navržený modus operandi. Podpora Islámského státu je tedy zcela v intencích této Brzezinského doktríny.
Čtvrtou veřejně dostupnou informací je bleskové dementi představitelů Spojených států, že Ukrajina v tom teroristickém útoku nemá prsty. Jak to proboha mohli vědět? Jedině tak, že tu akci měli pod palcem oni sami a Ukrajince do ní nezapojili. V jakémkoliv jiném případě lhali, že něco vědí, a jen agresivně propagandisticky mlžili.
Pátou veřejně dostupnou informací je skutečnost, že doposud není známo, že by Ukrajina vyhlásila pátrání po případných spolupracovnících teroristů a že by veřejně vyhlásila, že kdyby se teroristé dostali na ukrajinské území, byla rozhodnuta je zatknout a na základě ruské žádosti je vydat do Ruska k potrestání. To by byl velmi významný preventivní signál do budoucna, že teroristům na Ukrajině pšenka nepokvete!
Šestou veřejně dostupnou informací je mediálně zdůrazňované, podivně obecné americké varování před teroristickými útoky v Rusku. V obecné rovině to lze přiřadit mezi propagandistické nástroje hybridní války, neboť jde o laciný alibismus – podobný tomu, jako kdyby Rusko varovalo Spojené státy před nebezpečím masové střelby, ke které dochází ve Spojených státech v průměru každý týden nejméně jednou. V horším případě však jde o cynismus, protože mají-li zpravodajské služby Spojených států informace o konkrétních úmyslech teroristů útočit v Rusku, měli by američtí představitelé buď poskytnout Rusům přesnější údaje, anebo těmto teroristickým útokům zamezit!
Sedmou veřejně dostupnou informací je to, že na Ukrajině proti Rusům bojují mnozí islamističtí fundamentalisté, takže mezi těmito množinami spojení existuje.
Osmou veřejně dostupnou informací je to, že ruští muslimové, žijící ve vnitrozemí, s ruským režimem žádné velké problémy nemají – ba naopak, konzervativní směřování ruské společnosti jim vyhovuje víc než libertinisticky zpovykaný Západ.
Z těchto v zásadě nesporných informací lze soudit, že z účasti na teroristickém útoku nelze vyloučit ani Islámský stát, ani Ukrajinu, ani jejich sponzory.
Francouzská armáda vyhlásila nejvyšší stupeň pohotovosti, tamní prezident Macron poslední dobou značně zostřil rétoriku a mluví o možnostech vedení pozemních operací na Ukrajině. Do toho varuje americký Institut pro studium války, že se Rusko možná chystá na střet s NATO. Jak to celé číst? Kam situace spěje?
Francouzská armáda musí být v kondici, musí cvičit, proto vyhlášení pohotovosti, byť údajně nejvyššího stupně. Nezapomeňme však na kontext. Zde jako vždy, když se někdo staví do podezřele vážného postoje, ale čouhá mu sláma z bot, se neodbytně vnucuje vzpomínka na Monty Pythony, kteří nemilosrdně glosovali takovéto hybridní (v původním, řeckém smyslu: pyšné, nabubřelé, velkohubé) manýry. Příkladně John Cleese (Evropské stupně hrozby terorismu, 2011):
Francouzská vláda včera oznámila, že zvýšila stupeň pohotovosti z „utíkejte“ na „schovejte se“. Vyšší stupně jsou už jenom „kolaborujte“ a „vzdejte se“. Zvýšení stupně bylo urychleno nedávným požárem, který zničil jedinou francouzskou továrnu na bílé prapory. To mělo za následek naprosté ochromení branných sil této země.
Prezident Macron přitvrdil rétoriku, protože to je už asi poslední oblast, kde může přitvrdit. Stává se vyhlášeným mluvkou, má asi pocit, že když se o něm bude mluvit, lidé do voleb zapomenou, proč – a tak mu ten hlas v rozpacích dají. Ti, kteří jsou při smyslech – a těch bude ve Francii většina – však tuší, že Macronovi už asi definitivně ujel vlak.
Macron by se měl nejprve poučit, jak dopadla francouzská divize SS Charlemagne, než začne blouznit o nasazení Francouzů do dalšího marného Drang nach Osten.
Americký Institut pro studium války není nic jiného než základna třeštivých válečných štváčů, kteří asi podobně jako Macron už nemají na světě jinou touhu než si vykompenzovat své mindráky na někom jiném – samozřejmě za dlouhé služné od vojensko-průmyslového komplexu. Američané by udělali nejlépe, kdyby tento institut obehnali plotem a osazenstvo oblékli do košil s předlouhými rukávy.
Annual threat assessment of the US IC neboli vyhodnocení bezpečnostních hrozeb zpravodajskou komunitou USA z 5. února 2024, uvádí totiž něco zcela jiného. Dokument je poměrně zajímavý a nelze ho podezírat z nějakého kremelského trollování. Chvílemi je totiž docela nesmyslně protiruský, když například píše, že „takzvaná ruská speciální vojenská operace proti Ukrajině způsobila Rusku velké, trvalé náklady, nedokázala dosáhnout úplného podmanění Ukrajiny, o které Putin původně usiloval…“, přičemž každý kadet na vojenské škole ví, že cíl jakéhokoliv válečného tažení je limitován mocností nasazených sil a prostředků, což svědčí o tom, že ruským záměrem bylo ochránit obyvatelstvo pouze zhruba na tom území, které ruská armáda již obsadila. Po ruských a amerických zkušenostech z pokusů okupovat Afghánistán, plus z amerického debaklu ve Vietnamu a v Iráku, je celkem jasné, že pokusit se okupovat zem rozlohy, jakou má Ukrajina, je zcela nesmyslné.
Tím spíše je však třeba zpozornět, když takto protirusky nasměrovaný dokument uvede, že „Rusko si téměř jistě nepřeje přímý vojenský konflikt se silami USA a NATO a bude pokračovat v asymetrické činnosti pod hranicí, kterou počítá jako práh vojenského konfliktu na celém světě“.
Takže celé je to pouze zastrašování obyvatelstva a politiků, aby poslušně odsouhlasili zvýšené rozpočty na zbrojení, které se však realizuje téměř výhradně (měřeno výškou nákladů, ne počtem zúčastněných firem a firmiček) ve Spojených státech. Prostě situace podobná jako po ukončení druhé světové války, kdy přehřátá americká válečná mašinerie potřebovala odbyt (proto Marshallův plán). Nyní, po konci studené války, opět přehřátá americká vojenská mašinerie opět potřebuje odbyt. Jak prosté, milý Watsone.