Aktuálně

Máme za sebou smutné výročí okupace naší země nacistickým Německem. Zatímco u 17. listopadu (samozřejmě toho s datem 1989), jednadvacátého srpna 1968, ale i – jak bylo vidno 12. března – u dne vstupu České republiky do NATO se vládní politici předhánějí v prohlášeních a akce střídá akci, tentokrát jako by 15. březen 1939 vůbec neexistoval.

Zbytky Československa, okousané zradou západních spojenců se probouzí do sněhovými vločkami pokrytého dne. Budí je rachot motorů a skřípání pásů německých tanků. Do toho všeho vyklepávají staccato tisíce holinek nacistických vojáků. Na východě už se i střílelo. Hrdí Češi nechtějí odevzdat svou zemi do rukou zachvatitelů bez boje.

Kým Spojené štáty ostávajú zdržanlivé, v európskej debate čoraz viac silnejú hlasy za vyslanie vojakov na Ukrajinu, čo môže mať pre Európu vážne následky. Konflikt by sa mal riešiť politickou cestou, mierovou dohodou. A to bez rokovaní s Ruskom nebude možné. V rozhovore pre Štandard to tvrdí predseda vlády Robert Fico.

Také máte dojem, že se nám váleční štváči z nejvyšších politických pater , podporováni kým jiným než chameleonskými umělci začínají množit geometrickou řadou ? Malou útěchou jest, že na rozdíl od premiéra Fialy , u kterého NE znamená ANO a ANO znamená NE, své názory neskrývají a říkají naplno, aby voliči věděli s kým mají tu čest a jaké svoloči mnozí z nich dali ve skutečnosti svůj hlas.