Na Staroměstském náměstí stojí dva pomníky. Jeden měl zvýraznit naši českou podřízenost. Proto vznikl po Třicetileté válce, která naši vlast vrhla do tmy a dala na pospas Habsburkům a všemocné katolické církvi. Nekatolický národ měl být rekatolizován a v období Marie Theresie a Josefa II. dokonce poněmčen. To se naštěstí nestalo. Nové myšlenky a síla národního povědomí dokázaly národ pozvednout a pozvedly. Jedním z velmi významných momentů, který tomu napomohl, byla připomínka učení a strádání Mistra Jana.
Právě druhý pomník, monument, na Staroměstském je věnován jemu. Mistr Šaloun ho pojal velkoryse. Byl výzvou onomu mariánskému, který se usadil v blízkosti poledníku, téměř na dosah místa, kde čeští pánové v roce 1621 ztratili své životy, aby národ byl zbaven svých vůdců a snadněji byl pokořen. Nedivme se, že po 28. říjnu 1918 vzbouření občané tento pomník svrhli a on na sto let zmizel z posvátného místa. Nedivme se však tomu, že po listopadovém převratu ti, kteří by rádi vrátili kolo dějin zpět, zase znovu prosadili jeho návrat, tedy repliky pomníku, zpět, aby jako vztyčený prst hrozil monumentu Jana Husa a tedy jeho myšlenkám.
Současnost ještě více nahrává snaze Husovu připomínku oslabit. Začalo se útokem na dobu po jeho smrti na hranici daleko od domova, na níž ho většinou hlasů prelátů odsoudil Kostnický koncil. Revoluční myšlenky Mistra Jana a vojska hájící jeho odkaz byla a jsou stále nebezpečné. Proto vadí i období obrozenectví a podle názoru »chytrých hlav« z BIS je nutné přístup k němu změnit. Tak to bylo psáno, tak to zřejmě je dál rozpracováváno. Hus a jeho následovníci jsou totiž stále hodni pozornosti. Učit, že se ve všem má postupovat podle Bible, tedy všelidských zákonů, a nikoli podle výkladu mocných, kteří jakýkoli přístup jsou ochotni pro své cíle zmanipulovat, je stále nebezpečnější. Co kdyby si lidé uvědomili, jak se s nimi manipuluje a řídili se třeba Husovými myšlenkami nejen o pravdě, ale i o rovnosti, o neposlušnosti pánům neřídících se Písmem, o vzájemné úctě? To by mohlo být velmi nebezpečné pro jejich posty a moc. Proto se krok za krokem snaží Husovu památku omezit na proklamace a dát jí jen náboženský podklad. Tak se dozvídáme, že vlastně boj Mistra Jana byl jen o čistotu víry. Omezující obsah je pak totiž snadněji možné zneužít a novým generacím vsunout do myšlenek jiný, předem pečlivě promyšlený obsah. Husův sociální boj se potom stane druhotným a jiskra, která by z něj přeskočila, by už nehrozila plamenem.
Nechci rozebírat slovo za slovem myšlenky učení a z odkazu Mistra Jana. Byl jednou z největších postav našich národních dějin. Snahy ho z nich vytlačit, nebo alespoň ponížit, nemohou uspět. Neuspěly po dlouhá staletí po jeho smrti, nepodařilo se je překrýt Janem Nepomuckým (z Pomuku), nestane se tak ani vtloukáním pseudoevropanství do našich hlav a hlav našich potomků. Jsou totiž živé, stále mají co říci a dokonce v nás povzbuzují naše češství, protože od počátku byly směřovány k lidu naší země a tak i zůstane.
Fotogalerie
