Vánoční čas pro mnohé z nás bývá dobou bilancování, časem návratů ke kořenům a k tradičním hodnotám. A také příležitostí vzpomenout si na své blízké, s nimiž se v průběhu roku jen míjíme. Nebo na naše milované, kteří nás již navždy opustili. Pro někoho představují vánoční dny náročný shon a stres, pro jiného naopak možnost ohlédnout se ve zpětném zrcátku. Zastavit se a třeba pro příště zvolit jiný a lepší směr své vlastní cesty.
Z komunistických vánočních proslovů se nejvýrazněji do dějin zapsal vánoční projev Antonína Zápotockého. Dnes se na něj veřejnost dívá spíše s kuriózním údivem a vnímá jej jako jakýsi "úsměvný" kolorit tehdejší doby. Koloritem dnešní doby se naopak stalo rozdělování lidí na bohaté (těch je čím dál méně) a chudé (prakticky je Fialovou vládou zbídačován celý národ). To už tak úsměvné nepřijde.
Přesto (a právě proto) si dovolím pár podstatných věcí připomenout. Vánoční projev spisovatele Antonína Zápotockého nesmíme brát a vnímat coby nějakou "konkurenci ruského Dědy Mráze vůči českému Ježíškovi". Vždyť prvotní křesťanská idea pospolitosti obce a prvotní idea komunismu k sobě mají podstatně blízko.
Rudá hvězda obecně totiž patří mezi tradiční levicové symboly úsilí lidského pokolení o emancipaci neprivilegovaných vrstev a jejich osvobození z feudálních a kapitalistických pout otrokářského vykořisťování.
A to není nějaký relikt minulosti, to je přeci hlavní a výsostně aktuální výzva dneška!
Dnešní doba se z ekonomického hlediska chová jako zpátečnická a do značné míry jde proti emancipační tendenci vývoje lidstva. Poselství rudé hvězdy coby majáku ekonomické svobody tak znovu zásadně nabývá na životnosti.
Rudá hvězda není apriorně žádným symbolem nesvobody, nýbrž právě naopak. O vánočních svátcích bychom měli rovněž vzpomenout i na komunisty, kteří hrdinsky položili své životy za druhé světové války v boji proti fašismu. Měli bychom se ohlédnout zpět rovněž za památkou těch, kteří již od 19. století přes tzv. první republiku odhodlaně bojovali za právo na elementární důstojnost pro každého člověka.
Nesmírný emancipační krok (či přímo skok) v dějinách lidstva, jaký pro lidskou společnost po epoše osvícenství přinesla epocha socialismu, včetně udržení mírového, internacionálního a sociálně spravedlivého světa, nesmí být nikdy zapomenut ani zahalen pod roušku studu za vlastní identitu či něčí minulost.
Vánoce ve svém nejtradičnějším pojetí slučují 3 zásadní momenty. První moment symbolizuje návrat světla, vycházející již z přírodních rituálů uctění země. Druhý moment krystalizuje ona křesťanská všeobjímající idea (ne nepodobná ideji ryze komunistické), totiž myšlenka elementární lidské rovnosti a spravedlivé životní sounáležitosti všech lidí. A třetí moment měl zřejmě na mysli Antonín Zápotocký, když pravil, že duch Vánoc se aktualizuje na tu skutečnost, že celá naše společnost prochází určitým vývojem. Víra, že člověk je schopen se někam pozitivně posouvat, stejně jako společnost. Že i chudí mají právo na čest.
I z těchto důvodů se Vánoce pro každého člověka stávají především symbolem nové Naděje. Tvoří jakýsi odrazový můstek do nového roku, a proto bychom je neměli opomíjet. Člověk zbavený naděje totiž duchovně i citově strádá.
Naše strana se ve svém logu k symbolu rudé hvězdy hrdě hlásí a je to tak dobře!
Ať tedy každý následuje svou šťastnou Hvězdu, jež mu září na nebi jako ta jeho JEDNA JEDINÁ v miliónu ostatních!