Svým textem vlastně tak trochu narážím i navazuji na slavný esejistický článek filosofa a intelektuála Karla Kosíka z roku 1997. Tenkrát se Karel Kosík pozastavoval nad tím, co tvoří v polistopadové době normu morálních kategorií české společnosti. A z čeho pramení dobová, značně kontroverzní společenská prestiž.
Zatímco prostý lid napříč dějinami bojuje za lepší život a spravedlivější společnost, plody jeho úsilí sklízejí jiní. Dnes je Česká republika kolonií. Zisky z práce a »know-how« jsou vyváděny do zahraničí. Nadnárodní kapitál vládne Evropě a má své lokaje i ve vysokých politických funkcích jednotlivých vlád.
V současné době se ono lokajství projevuje výrazně v kulturní sféře. Rádoby elity umělecké fronty vytvářejí protinárodně zaměřené filmy, v nichž jsou, pod maskou tzv. demytizace, konstruovány pseudo-dějiny a karikovány ikony české národní minulosti.
Po »erotické sérii« Božena se zatím posledním výraznějším anti-vlasteneckým produktem zdá být film Krajina ve stínu, vykreslující Čechy jako krvelačné a nenávistné bestie. O předchozím německém zlu se, jaksi účelově, příliš nehovoří.
Ptám se tedy, komu a čemu slouží soudobé politické a kulturní pseudo-elity? Národnímu zájmu určitě ne! Dokonce se setkávám s argumentem, který se dotýká přímo definice pojmu národ. »Řekněte, jak je definován národ?«
Jako by slovo národ již v sobě samém implikovalo cosi negativního, expresivního, záporného. Od panevropanství je však jen krůček k pangermanismu. Snaha o revizi tzv. Benešových dekretů představuje vlastně revizi výsledků druhé světové války. Považuji za zcela nepřípustné manipulovat s výsledky dějin a s výsledky mezinárodních poválečných konferencí.
Pod pojmem lumpenburžoazie si filosof 20. století Karel Kosík představoval jakýsi mafiánský způsob kapitalistického zbohatnutí. Dnes bych si dovolil poukázat na čím dál větší prorůstání mafiánského podsvětí s veřejnými zdroji státu. Evropská unie a její dotační politika tento fenomén jen umocňují.
Prestiž lumpenburžoazie je přímo úměrná s jejím (v podstatě nakradeným) materiálním majetkem. Jedná se o prestiž »nakradeného« úspěchu. Za »schopné« jsou považováni ti »všeho schopní«.
Termínem lumpenproletariátzaserozumějme jakousi spodinu společnosti, která, na rozdíl od pracujícího proletariátu, je korumpována kapitalisty. Tato vrstva představuje dekadentní neproduktivní parazitickou společnost, která je úpadková, a to i bez ohledu na ekonomický útlak. Taková vrstva je dnes masivně umocňována zejména protinárodními P/piráty.
Nechci zde podávat pouze deskripci oněch sociálních kategorií. Chci otevřeně vyzvat naši společnost k tomu, aby se vážně zamyslela nad svou rolí při tzv. sociální kontrole celého systému. Řešením je hledání integrity vlastní osobnosti v rámci socioekonomického systému a překročení mantinelů kapitalistického vyděračského mechanismu.
Proto je nanejvýš nezbytné přestat být součástí dekadentní Evropské unie. Dále považuji za nutné vystoupit z agresivního mocenského paktu zvaného NATO, který dnes slouží jen neo-kolonialistickým zájmům. Pro NATO dnes čeští vojáci hrají jen role žoldácké a lokajské. A v neposlední řadě musíme všichni společně »rehabilitovat« záměrně a účelově devalvované slovo socialismus.
Vždyť pojmem socialismus dnes paradoxně nejvíc a nejhlasitěji pohrdají právě ti, kdo sami parazitují na zdrojích ekonomiky tzv. dolováním renty, tedy neofeudálové:
Shrnuji proto tři zásadní úkoly:
1. Vystoupit z dnešní EU (cyklostezky si uděláme sami a dividendy si také spotřebujeme sami)
2. Vystoupit z NATO (které není žádnou zárukou míru, nýbrž se stalo stranou útočné války)
3. Rehabilitovat termín socialismus a odhalit veřejnosti reálné fungování soudobého kapitalismu v jeho »nahé podstatě«.
Pokud tak neučiníme, bude nám v budoucnu vládnout jen samá lumpenburžoazie a většina společnosti bude systematicky proměňována v tzv. lumpenproletariát. A pracující proletariát (který dnes vlivem masivní mediální manipulace ani netuší, že je vlastně proletariátem) čeká jen stále se prohlubující materiální i duchovní bída.
Hledáme-li »vyšší duchovní pravdu« (Kosíkův pojem), musíme nejprve umět pojmenovat reálný stav soudobých ekonomicko-materiálních vztahů. Proto bude nezbytné ono „nové čtení Marxe“, ale také jednoznačné a kategorické vymezení se proti tomu, co je dnes falešně nálepkováno slovem neomarxismus. Dnešní „neomarxismus“ nemá s myšlením Karla Marxe pranic společného! Nenechme se tedy oklamat lumpenburžoazií, které nejvíce ze všeho vyhovuje dekadentní lumpenproletariát. Lumpenproletariát = užitečný idiot současné lumpenburžoazie.
Sociální realita mluví za vše. Největším handicapem soudobého »opravdového proletariátu« je jeho vlastní sebeklam v tom smyslu, že vůbec nemá ponětí o tom, že právě on je tím vykořisťovaným proletariátem! A svou frustraci přitom obrací jen proti těm nejnuznějším.
Zjednodušeně řečeno: Dnešní proletariát neví, že proletariátem je! A pokud si toto neuvědomí, nemá šanci ztratit své okovy…