Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s antropologem profesorem Ivo Budilem, vysokoškolským pedagogem
V posledním období jste vystupoval na řadě besed, které pokládaly velmi závažnou aktuální otázku: Je válka nevyhnutelná?
Válka samozřejmě není nevyhnutelná, respektive máte-li na mysli střet mezi americkým impériem a jeho satelity a Ruskou federací a stále se rozšiřujícím počtem jejích spojenců, pak samozřejmě hrozí, že se konflikt z původního ukrajinského bojiště přenese do jiných oblastí, či dokonce přejde do jaderného konfliktu. Zvolením Donalda Trumpa se pravděpodobně tato hrozba snížila, protože imperialismus nové americké administrativy se zatím uchyluje k verbálním hrozbám a výhrůžkám v jiných geografických regionech a o »projekt Ukrajina« ztratil zájem. Záměr prostřednictvím militarizace a radikalizace Ukrajiny dosáhnout »barevné revoluce« v Moskvě a získat přístup k ruským přírodním zdrojům očividně nevyšel a Donald Trump to zřejmě chápe.
Z historie známe mnoho příkladů, že lze připravit velkou skupinu lidí (národ, stát) na mentální přijetí války. Já osobně se domnívám, že to u nás již delší čas probíhá. Vidíte to také tak?
Je velkým selháním evropské politické elity, že připustila, aby se náš kontinent kromě ekonomické periferie Spojených států amerických stal rovněž kolonií mentální, která postrádá vlastní politické sebevědomí, vůli a zdravý rozum. Velmi nepříjemně mě překvapila relativní snadnost, s níž se vládnoucí politické garnituře, mainstreamovým médiím a takzvaným »expertům« podařilo u významné části české populace vyvolat agresivní šovinistické až rasistické rusofobní sentimenty, jejichž eskalace vede k akceptaci možnosti války. Tato fašizace českého veřejného prostoru je zločinem, z něhož budou muset být v budoucnosti vyvozeny mravní důsledky.
Jak a čím mocní vytvářejí tuto atmosféru akceptace války?
Válka či organizované kolektivní násilí samo o sobě je antropologickou konstantou, která provází dějiny od úsvitu našeho druhu. Jsme predátoři zrození v afrických savanách. Válka souvisí i s heroismem a schopností přinést nejvyšší oběť v zájmu celku. Je to něco, co zvyšuje hodnotu mnoha myšlenek a zásad. Volání po válce tak představuje zvláštní směs altruismu, kořistnictví a sadismu, to znamená ospravedlnění ubližování svým bližním, po čemž bohužel část populace ve skrytu touží. Jestliže se velmi sugestivně apeluje na tyto vnitřní pohnutky, není tak obtížné dosáhnout toho, že lidé na vyhlášení války reagují s euforií, jak k tomu došlo například v roce 1914.
Ale my již máme zkušenosti ze dvou světových válek. Známe z filmů, literatury, vzpomínek pamětníků všechna muka, trápení, bolesti – všechnu hrůzu, co válka znamená. Copak mladí muži si neuvědomují, že těmi, kdož by zabíjeli či byli by zabíjeni, by byli oni?
Evropa byla již několik desetiletí ušetřena velkého válečného konfliktu. Veteráni druhé světové války až na několik výjimek již nežijí. Mezigenerační přenos přímé zkušenosti hrůzy války se proto přerušil. Různé počítačové simulace navíc zprostředkovávají válku jako zábavnou hru. Je například velmi znepokojivé, jak velmi slabé je ve srovnání s minulostí protiválečné hnutí za účasti mladých.
V bulletinu atomových vědců se od roku 1947 uvádí na imaginárních hodinách blízkost jaderné apokalypsy. K tomu dnes přistupuje ekologická katastrofa a devastace informačního prostoru. Dá se tento ďábelský mix zastavit?
Určitě, a občas překvapivě snadno. Již v roce 1841 vydal viktoriánský spisovatel Charles Mackay knihu o různých podobách »šílenství davu« podléhajícího záchvatům iracionálních emocí. Po něm následovali například Hermann Broch, Ortega y Gasset, Gustav Le Bon nebo Charles Murray. Charles Dawkins srovnává šíření »nakažlivých« myšlenek k virům, které napadají »oslabené« mozky. Podobně jako v medicíně, jestliže zanedbáme hygienu kolektivního myšlení a veřejného prostoru, hrozí nám pandemie patologických idejí, která sice napáchá obrovské škody, ale při dodržování jednoduchých pravidel intelektuální hygieny a prevence může pominout.
Co myslíte konkrétně touto intelektuální hygienou?
Schopnost práce na sobě samém, hovořit a starat se o své bližní, mít soucit s potřebnými, usilovat o morální integritu, nebát se postavit zlu, neustále se vzdělávat a rozšiřovat si obzory a plnohodnotně se účastnit veřejného života.
Jsem přesvědčena, že války nemusí být součástí naší civilizace, protože lidé jako inteligentní tvorové jsou schopni domluvy, že nepoužijí proti sobě násilí. Svět ovládaný kapitalismem však často »řeší« problémy (nedostatek zdrojů, předlužení…) válkou. Potvrzuje to, že kapitalismus musí být překonán?
Kapitalismus bude jednoho dne překonán obdobně jako jiné socioekonomické systémy minulosti. Problém spočíval v tom, že dosavadní pokusy o jeho překročení vyústily buď v utopie odtržené od života a nerespektující lidskou povahu a sklony, nebo v různé formy státního kapitalismu. Imperialismus a expanzionismus inherentně přítomný v kapitalismu vyplývá z jeho potřeby nekončící akumulace kapitálu, probíhající často na úkor podmaněných oblastí a národů. Zakladatelé politické ekonomie Adam Smith, Thomas Robert Malthus a David Ricardo vycházeli do značné míry z podmínek agrární předprůmyslové společnosti. Podcenili proto úlohu lidské vynalézavosti, inovací a technologického pokroku a byli přesvědčeni, že množství využitelných zdrojů je i v důsledku růstu populace trvale omezeno. To bylo základem koloniálních a imperiálních válek o suroviny a půdu. Proti této škole postavil například americký ekonom Henry Carey své učení o »harmonii zájmů«.
Pokud lidé neztratí kritické myšlení, stále je naděje, že se současný vývoj zvrátí. Ale neusilují mocenské struktury právě o cílenou ztrátu kritického myšlení? Probíhá masová debilizace, jak říká profesor Koukolík?
Kognitivní (poznávací) síla různých populací se v průběhu dějin mění a kolísá. Záleží na vzdělávacích institucích, aspiracích, obecné racionalitě a meritokracii. Mocenské struktury Západu se skutečně v zájmu vládnoucího finančního kapitálu snaží vrátit vzdělanostní a intelektuální stav obyvatelstva před Francouzskou revoluci na úroveň nevolníků připoutaných nikoliv k půdě, ale k celoživotnímu dluhu. Průmyslová revoluce vytvořila díky rozvoji produktivních sil kvalifikovanou, vzdělanou a politicky sebevědomou populaci.
V současné době, kdy Západ prakticky rezignoval na produktivní ekonomiku a jeho hospodářství je založeno na finanční spekulaci a dobývání renty, vládnoucí elity ztratily zájem na investicích do lidských zdrojů. Logickým důsledkem je kognitivní úpadek Západu. V jiných zemích, kde se nadále rozvíjí produktivní hospodářství, například v Číně, Indii, Ruské federaci, Vietnamu nebo Indonésii, podobný intelektuální a kognitivní regres neprobíhá.
Zejména mladí masivně nabývají tzv. digitální demence. Jsou skvělí v ovládání digitálních technologií, ale nepoznají souvislosti. Spadá do tohoto procesu i vládou navrhovaná změna rámcových vzdělávacích programů na ZŠ, aby se děti v budoucnu staly poslušnými pracovníky montoven?
Navrhovaná změna rámcových vzdělávacích programů je zcela v souladu s výše uvedeným vývojem. Jde o to, zvrátit společenský vývoj, který probíhal v uplynulých dvou staletích, během nichž existoval v zásadě soulad mezi potřebami hospodářského rozvoje a zvyšování vzdělanosti obyvatelstva. To již v západním světě neplatí. V České republice je situace ve školství rovněž silně ovlivněna skutečností, že dříve jsme měli vysoce sofistikovanou ekonomiku, která vyžadovala kvalifikované a kompetentní inženýry a odborníky. V západním hospodářském systému jsme se ocitli na periférii, jež v rámci mezinárodní dělby práce poskytuje levnou pracovní sílu a výrobky s nižší přidanou hodnotou. Tomu se přizpůsobuje i vzdělávací soustava.
Expertka na čtení a kritické myšlení Hana Košťálová říká, že lidstvo ztrácí schopnost číst delší texty. Mobilní invaze to dokládá: v každém dopravním prostředku drtivá většina pasažérů »civí« do mobilu. Zapadá to tedy vše do sebe?
Nepřeceňoval bych v této souvislosti pojem lidstvo, protože v mnohých nezápadních částech světa dnes můžeme pozorovat dynamický ekonomický a intelektuální rozvoj, a to včetně pozoruhodné literární tvorby. Na druhé straně dovednost číst delší texty si i západní populace osvojila v historicky relativně nedávné době v souvislosti se zavedením povinné školní docházky a obecné gramotnosti. Je nicméně pravda, že čtenáři hodnotné literatury dnes tvoří specifickou oddělenou subkulturu, obdobně jako například milovníci opery. Málokdo dokáže přečíst Vojnu a mír nebo Hledání ztraceného času, protože to vyžaduje vytrvalost, intelektuální disciplínu, koncentraci a vzdělání, které se po lidech již nevyžadují.
Kde vidíte hluboké příčiny nárůstu depresí, frustrací až sebepoškozování, a dokonce projevů otevřeného násilí u dětí a mladých?
Generace jejich rodičů, která vstupovala do devadesátých let s velkým očekáváním, je často zklamána, a to se nemohlo nepromítnout i do vztahu k dětem. V jistém smyslu žijeme v neoliberální dystopii, která je ale oficiálně vydávána za »nejlepší z možných světů«. Jedinou jistotou v budoucnosti je jistota hospodářského úpadku a stagnace ve světě, který nemá slitování s chudými či neúspěšnými. V minulosti se mládež za podobných situací radikalizovala a usilovala o změnu. Revoluční étos a kultura minulosti, jež poskytovala mladým útočiště, motivaci a vůli k životu a sublimovala jejich energii, prakticky zmizely. Mladí lidé jsou proto tak často zajatci úzkosti a hněvu, které nedokážou řádně pojmenovat či přesměrovat do pozitivní aktivity. To musí mít závažné psychosomatické důsledky.
Negativní dopad má i ztráta profesních perspektiv a smysluplné práce. Americký antropolog David Graeber v knize Bullshit Jobs ukázal, jak rozvinuté západní země zaplavují neproduktivní, nudná a v zásadě zbytečná zaměstnání, která nemohou přinést svým držitelům uspokojení a sebeúctu, nicméně nabízejí často jedinou pracovní kariéru.
Až bude umělá inteligence schopnější než člověk, vyplní se varování Karla Čapka geniálně zformulované v R.U.R. Co to bude znamenat pro lidi, Zemi? Může dojít i ke zkáze světa, protože technologie, i zbraně, se mohou vymknout lidskému dozoru? Lze zastavit tento proces?
Myslím, že mnohem větší hrozbou, než že se technologie vymknou lidskému dozoru, je, že se dostanou do rukou neodpovědných a nekompetentních psychopatů, které ztělesňovala například minulá americká administrativa, jež byla schopna a ochotna přivést svět do jaderné katastrofy. Domnívám se, že by bylo chybou – a není to prakticky ani možné – zastavit technologický pokrok. To, co je ale důležité, je demokratizace jeho výsledků. Není přípustné, aby například z impozantních výzkumů a poznatků dnešních lékařských věd a příbuzných oborů těžila pouze hrstka vyvolených na základě svých finančních možností. Vzhledem k prohlubujícímu se rozštěpení západní společnosti na finanční oligarchii a masu novodobých heilótů (druh otroků – pozn. aut.) je takový scénář bohužel vysoce pravděpodobný.
Náš národ vymírá, o čemž svědčí tvrdá data živě narozených a zemřelých – těch prvních je méně. Máme se s tím smířit, že snad naše řady doplní lidé přicházející z jiných destinací? A je to správné?
Jestliže nedojde k zázračnému obratu a vzestupu katastrofálně nízké porodnosti, představuje příchod imigrantů jediné demografické východisko. Je třeba zajistit chod národního hospodářství, udržovat infrastrukturu a také zabezpečit péči o rostoucí počet seniorů. Nicméně jde o to, aby se Česká republika neproměnila v disfunkční apartheid tvořený vzájemně izolovanými a hodnotově a civilizačně nekompatibilními etnickými skupinami. Prakticky by to znamenalo její zánik. Proto by měla být aktivní a velkorysá prorodinná politika spojena s důrazem na patriotismus, rozvoj národního povědomí a kultivaci institucí tak, aby nově příchozí přijali Českou republiku za svoji novou vlast, ztotožnili se s její kulturou a životním způsobem při zachování svých dílčích tradičních zvyků a kolektivní paměti a plnohodnotně se zapojili do občanského a politického života.
Koleje:
Moc se v zájmu vládnoucího finančního kapitálu snaží vrátit vzdělanostní stav obyvatelstva před Francouzskou revoluci na úroveň nevolníků připoutaných k dluhu.
V západním systému jsme na periférii, jež poskytuje levnou pracovní sílu a výrobky s nižší přidanou hodnotou. Tomu se přizpůsobuje i vzdělávací soustava.
Revoluční étos a kultura minulosti, jež poskytovala mladým motivaci k životu, zmizely. Mladí jsou proto často zajatci úzkosti a hněvu, které nedokážou pojmenovat či přesměrovat do pozitivní aktivity.