Rozhovor s Jarmilou Dubravskou, kandidátkou do EP za koalici STAČILO!
Ing. Mgr. Jarmila Dubravská, Ph.D., vystudovala zootechniku na Vysoké škole zemědělské a právo na Univerzitě Komenského. Doktorský titul získala na Slovenské zemědělské univerzitě na Katedře speciální zootechniky. Pracuje jako generální ředitelka společnosti Skaličan, a. s., Česká Skalice. Předtím působila v Agrární komoře ČR coby výkonná ředitelka pro zemědělskou politiku. V letech 2012–2018 byla ředitelkou odboru zemědělství a služeb ve Slovenské zemědělské a potravinářské komoře. Je členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru za ČR.
Přinesly demonstrace českých zemědělců pozitivní posun?
Protesty měly velký smysl, protože si velká část obyvatelstva uvědomila, že domácí potraviny budou vždy čerstvé a pod kontrolou a vždy budou k dispozici pro naše obyvatelstvo bez ohledu na situaci v zahraničí. Názory na zemědělce se podstatně změnily, v minulosti před demonstracemi pohlíželi mnozí na zemědělce většinou negativně, po protestech a informacích přes vládou neovládaná média se pohled podstatně změnil. Je to vidět i v rekcích na různé články či ankety. Zároveň se k nám konečně dostaly informace o mohutnějších protestech zemědělců v zahraničí a o nesmyslech, které negativně ovlivňují hospodaření zemědělců u nás i v EU. Ministr Výborný má sloužit zemědělcům, a ne bojovat proti nim.
Zemědělci byli mainstreamem a vládou rozděleni na »hodné« a »zlé«. S první skupinou hodlala pětikoalice jednat, s druhou nikoli. Jenže ve finále k protestům přistoupili všichni. Znamená to, že se spojují ve svém tlaku na vládu?
Protestu zemědělců v Praze 19. 2. se zúčastnili všichni zemědělci, jak ti organizovaní ve svazech a sdruženích, tak i ti, kteří nejsou organizováni. To proto, že nesmyslně nastavené podmínky se týkají všech, co hospodaří, bez rozdílu velikosti podniků, nebo bez rozdílů v právním uspořádání. K protestům se pouze nepřihlásili představitelé (vedení AK ČR, Zemědělského svazu, ASZ ad.), protože nebyli produkčními zemědělci a problematiku výroby v jednotlivých podnicích na vlastní kůži nezkusili, řešili spíš stabilizaci svých funkcí. Aktivní účastí na protestech by neohrozili svoje hospodářství, co se zemědělcům, kteří se zúčastnili protestů, v mnohých případech stalo. Pokud dojde k organizaci dalších protestů, myslím si, že je nutné, aby všichni zemědělci táhli za jeden provaz. A tak, jako v zahraničí, by se k nim měli připojit další – průmysl, doprava, služby a zástupci dalších sektorů, protože životní úroveň obyvatelstva klesá, zvyšují se náklady na život, velká část obyvatelstva žije na hranici chudoby a není šance na zlepšení bez zásadní změny.
Lidé sdíleli videa z bruselských protestů zemědělců. Ti rozlévali třeba i močůvku na vládní budovy. Ve všem se pětikoalice ohlíží na Západ, ale západní demonstrace jsou tabu. Je dvojí metr udržitelný?
Určitě ne, to si musí každý z nás uvědomit, že když nebudeme přijímat razantní kroky, tak si s námi bude dělat pár nekompetentních politiků a pár stran s nízkými preferencemi, co budou chtít. Výsledky současného vládnutí vidíme, lidé přicházejí nejen o úspory a životní jistoty, ale vláda neví, jak zlepšit podmínky pro život běžných lidí a táhne celou společnost do problémů. Občan je pro ně zajímavý jenom těsně před volbami, tehdy nešetří sliby, po volbách pak nastupuje krutá realita a za špatné rozhodnutí, které nás ekonomicky, sociálně a hospodářsky ničí, nikdo nenese osobní odpovědnost. Protesty zemědělců v Bruselu a v dalších městech v Belgii a dalších státech zemědělce posílily, obyvatelé je podporují, protože vědí, že bez domácích potravin bude hlad, vědí, že bez zemědělců nebude nikdo pečovat o půdu a životní prostředí, bez zemědělců bude bída.
Před rokem 1989 jsme byli soběstační ve výrobě potravin. Dnes se v nesoběstačnosti propadáme stále hlouběji. Kdyby vypadly globální potravinářské řetězce, co by se stalo se zásobováním »našich« supermarketů?
Pro realitu nemusíme jít daleko. V době covidu jsme viděli fotografie prázdných regálů supermarketů, kde chyběly potraviny, stejně tak toaletní potřeby, drogerie, hygiena, ochranné pomůcky. Už dnes na všech dovozových potravinách vidíme, co dělá neviditelná ruka trhu. Potraviny, které doma produkujeme, čelí často dumpingovým cenám z dovozu, a potraviny, které u nás již nevyrábíme, kupujeme výrazně dráž, než když jsme je vyráběli. A navíc kvalita dovezených potravin často za našimi domácími pokulhává. Příkladem je čerstvé maso. V případě vepřového se k nám dostává maso často s 10denním i větším zpožděním. Takže zákazník si o čerstvém výsekovém mase může nechat jenom zdát. U vepřových řízků jsou z 10 jenom tři české. V současnosti nastavené podmínky pro naše chovatele vedou ke snižování počtu prasnic i celkového počtu prasat. Vepřové se k nám dováží z Německa, Belgie, Španělska, ale do Evropy se vozí maso i z Jižní Ameriky. Kde je čerstvost, kvalita a bezpečnost? A ceny? Maso ze zemí EU, ale i třetích zemí se prodává levněji, aby dovozem zničili domácí výrobce, domácí konkurenci. Pak, když nebudeme mít vlastní vepřové maso, uvidíme ty ceny! Příkladem fungování cen z dovozu jsou růže. Když jsme měli v Praze velké skleníky a pěstovali růže, kupovali jsme je za 5 nebo 7 Kč. Dnes, když je nemáme, platíme běžně 110 Kč za jednu. A ještě se vozí z Afriky letecky. Ze států, které nemají dostatek vody pro vlastní obyvatelstvo. Vozit růže letadly – to je ochrana životního prostředí?
Vyplísnili zemědělci ty české politiky, kteří pro ně nevyjednali před vstupem do EU rovné podmínky?
Nevyplísnili, protože sliby byly takové, že do 10 let budeme mít stejné podmínky a stejné podpory, jako mají bývalé státy EU15. Ani po 20 letech se nic nezměnilo, nedošlo k naplnění slibů a nikdo neotevřel přístupovou smlouvu, aby zhodnotil, co všechno je splněno a co ne. Naopak se podmínky zhoršují, požadavky zvyšují, omezování hospodaření pokračuje a z nás se postupně stanou čistí přispěvatelé. Budeme bohatším přispívat na luxus.
Na co byste jako europoslankyně kladla důraz?
V první řade bych zrušila nesmyslný Green Deal, který negativně ovlivňuje naše životy ve všech oblastech. V zemědělství si nesmí konkurovat jednotlivé členské státy, jestli některý stát produkuje nad vlastní spotřebu, nesmí likvidovat jiné státy výrobou za dumpingové ceny. Tam je prostor pro vývoz do třetích zemí. Jinak Unie neplní to, co slibuje. Musíme posílit regionální výrobu, abychom nebyli závislí na dovozech, globalizace končí, je čas regionální výroby. Pak bych zrušila velkou část nařízení, protože úředníci připravili řadu legislativních omezení, která nesmyslně zasahují do našich životů. Žádné nařízení nebo směrnice nesmí vzniknout bez toho, aby u přípravy byli ti, kterých se týká. Snížila bych počet úředníků a stejně tak je nutné snížit i počet eurokomisařů. Každý, kdo rozhoduje, musí nést osobní odpovědnost za své rozhodnutí, je to tak v rodinách, ve firmách, musí to platit i v Bruselu. Na odborných místech musí být odborníci, v zemědělství není prostor pro sociology nebo vystudované politology, tam musí být ti, kteří znají situaci osobně z praxe. A tak to musí být na všech odborných pozicích.
Jak hodnotíte uražený postoj Fialovy vlády po Ficově vítězství na Slovensku, která přerušila česko-slovenské mezivládní konzultace?
Bylo to překvapení a zklamání, ale zároveň to odhalilo charakter (nebo bezcharakternost) politika, který slouží zahraničí, a ne vlastním občanům. Teď je právě prostor na to, aby Slováci a Češi drželi spolu. Teď by se měl pan Fiala s celou svou suitou učit od Slováků a Maďarů, jak dělat politiku pro občany.