Slovenský premiér Robert Fico při projevu na Slavíně připomněl oběti druhé světové války, kritizoval nepřítomnost unijních velvyslanců a vyzval k zachování historické paměti. Zazněl i silný apel na mír: „Nie vojne… Mier, mier, mier!“
Slovenský premiér Robert Fico pronesl projev u památníku Slavín v Bratislavě, který označil za „slovenskou sochu svobody“. Událost se konala u příležitosti 80. výročí osvobození hlavního města. Premiér na úvod přiznal jistou nervozitu a uvedl, že se rozhodl improvizovat a hovořit od srdce. Poděkoval přítomným za účast a zdůraznil, že toto setkání není namířeno proti nikomu.
Během projevu se Fico zastavil u jmen sovětských vojáků pohřbených na Slavíně – konkrétně zmínil Nikolaje Afonina, narozeného v roce 1925 a padlého v roce 1945, a Vasila Jurina, narozeného v roce 1924, který rovněž zahynul v roce 1945. Zdůraznil tragédii těchto mladých životů, ukončených pouhý měsíc před koncem druhé světové války.
S politováním konstatoval, že na slavnostní událost nepřijali pozvání velvyslanci Evropské unie kvůli přítomnosti zástupců Ruské federace a Běloruska. Takové chování označil za „nepřístojné a neúctivé k obětem druhé světové války“ a připomněl, že povinností diplomatů je vést dialog.
V klíčové části projevu premiér apeloval na zachování historické paměti a odsoudil zapomínání či ignorování událostí druhé světové války. Přirovnal to k opětovnému stisknutí spouště a házení bomb. Zdůraznil, že Slovensko si nenechá nikým vzít ani zneužít oslavy svobody a porážky nacismu. Varoval před snahami o revizi výsledků druhé světové války a jednoznačně se postavil na stranu těch, kteří projevují úctu skutečným osvoboditelům.
Fico připomněl svědectví vojáka prvního československého armádního sboru, Ludvíka Svobody, o hrůzách východní fronty a utrpení civilního obyvatelstva v Sovětském svazu. Vyjádřil přesvědčení, že největší oběť ve druhé světové válce přinesly národy a státy bývalého Sovětského svazu, kde zahynulo 21 milionů lidí. Poděkoval velvyslancům Ruské federace a Běloruska a oznámil, že 9. května v Moskvě osobně poděkuje za podíl slavné Rudé armády na vítězství nad fašismem. Zároveň ocenil i přínos rumunské armády při osvobozování Bratislavy a připomněl oběti tzv. druhé fronty a bojů americké armády v Tichomoří.
V další části projevu vyjádřil premiér znepokojení nad současným vývojem v Evropě a zbrojením. Citoval rozhovor s 95letým Němcem, který byl zhrozen rétorikou evropských politiků a kladl si otázku, na jakou válku se Evropa připravuje. Fico se kriticky vyjádřil k rostoucím výdajům na zbrojení a položil otázku, zda by se občané Slovenska neměli v referendu vyjádřit k tomu, zda má zbrojení probíhat na úkor jejich životní úrovně. Z posvátného místa na Slavíně proto zaznělo jasné poselství: „Nie vojne. Nie vojne... Mieru, mier, mier a mier.“
Na závěr Fico znovu zdůraznil tragédii mladých vojáků, kteří padli krátce před koncem války, a nutnost nezapomínat na tyto oběti. Prohlásil, že vláda Slovenské republiky i celá slovenská společnost se musí postavit proti snahám o zapomínání historie – i s ohledem na zkušenosti ze Slovenského národního povstání. Svůj projev zakončil slovy: „Nech žije oslobodená Bratislava. Sláva hrdinom Červenej armády. Ďakujeme národom bývalého Sovietskeho zväzu... Nech žije mier.“